Karel Sedláček: Klimatická konference v Paříži přinesla naději

14. prosinec 2015

Zatímco francouzský ministr zahraničí se slzami v očích a hlasem třesoucím se dojetím oznamoval, že nikdo z přítomných zástupců 196 zemí není proti smlouvě, venku proti ní hlasitě demonstrovali ekologičtí aktivisté. Zdá se jim zcela nekonkrétní a nezavazující.

Politici hořekovali 14 dnů a také nocí nad stavem životního prostředí. Nakonec seškrtali původní návrh dohody ze 1400 stran na pouhých 35 a označili výsledek za mistrovský kousek francouzské diplomacie.

Ano, v tom mají pravdu. Smlouva totiž neobsahuje jediný konkrétní závazek a nikoho k ničemu nezavazuje. Takže každý stát s ní může souhlasit a do poloviny roku 2017 ji má ratifikovat.

Teprve když tak učiní více než 55 % států, vstoupí v platnost. Jednotlivé země si mají samy stanovit své závazky na snižování škodlivých emisí a samy si mají stanovit, kolika penězi přispějí na ekologické projekty.

A v tom bude velký háček. Pravdu mají ti, kteří říkají, že do Paříže neměli jet ministři životního prostředí, ale financí. O peníze jde totiž jako vždy „až v první řadě“.

Čtěte také

Na jednáních padaly sice různé návrhy a představovaly se různé iniciativy a platformy, jež by měly podporovat ekologické technologie a inovace, miliony lítaly sem a tam, ale dobře víme, že slibem nezarmoutíš.

Konference, i když přijala velmi vágně formulovanou smlouvu, vydala jasnou zprávu: Uhlí odzvonilo. Vědci i politici, aktivisté i lobbisté se shodli na tom, že lidstvo musí přestat využívat fosilní paliva, jež největší měrou znečišťují ovzduší.

Klimatická konference v Paříži

Především je třeba nahradit uhlí. To si myslí nejen laici, ale i odborníci. Za všechny bych připomenul reakci fyzika Jana Hollana z Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR: „Vláda musí odepsat všechny zásoby uhlí a přijmout antifosilní zákon.“

Dodejme, že česká vláda sice takový zákon připravuje, ale zatím chce prolomit některé těžební limity na severu Čech. To jsou paradoxy, jak by řekl klasik.

Paradoxem je taky fakt, že dvoutýdenní megakonferenci sponzorovaly, byť jen z 20 procent, korporace, jež patří k největším znečišťovatelům životního prostředí.

Organizátoři tento smutný fakt omlouvají přiznáním, že náklady na pořádání takového setkání jsou tak obrovské, že na to OSN jednoduše nemá.

Hovoří se o takové sumě, že se jí ani nechce věřit. Otázkou zůstává, proč se tedy musela monstrózní akce vůbec konat a proč výslednou smlouvu nepřijalo přímo Valné shromáždění OSN.

Nezbývá než věřit, že pařížská konference naplní naděje do ní vkládané. Ostatně víme, že naděje umírá poslední.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autor: Karel Sedláček
Spustit audio