Pěnkavy na Galapágách pomohly k pochopení evoluce, teď jim hrozí vyhynutí
Pěnkavy na Galapágách ohrožuje rychle se šířící parazit. Ptákům, kteří jsou uváděni jako příklad evolučního přizpůsobení, možná hrozí vyhynutí. Na Galapágách se totiž rozmnožil druh mouchy, který klade do pěnkavích hnízd vajíčka. Vyklubané larvy pak napadají ještě slabá ptačí mláďata. O nové vědecké studii informuje televize BBC.
Podle studie, o které informuje BBC, by Darwinovy pěnkavy na Galapágách mohly do 50 let zcela vymizet.
Podle některých odborníků se tomu dá zabránit. Pěnkavy patří k velmi přizpůsobivým ptákům, existují tedy teorie, že je ohrožení pouze dočasné.
Je ale potřeba snížit množství much a tedy i larev, které jim škodí. Na ostrovech už proto vznikají různé muší pasti.
Odborníci se také snaží, aby proti mouchám byla odolná i samotná ptačí hnízda. Chtějí proto do přírody zavěšovat zásobníky s chemicky ošetřenou bavlnou, kterou si ptáci hnízda instinktivně vystýlají. Tato látka by pak hubila larvy much přímo ve hnízdech.
Vědci také zvažují, jestli proti mouchám nenasadit jiného škůdce. Před takovým postupem ale varuje Petr Voříšek z České společnosti ornitologické:
„To je vždy dvousečná zbraň. Už se mnohokrát ukázalo, že člověk někam zavlekl nepůvodní zvíře, ono tam začalo páchat škody, potom tam zase odjinud zavlekl jeho přirozené nepřátele, ale on ten přirozený nepřítel se překvapivě vrhl na něco úplně jiného.“
Podle Voříška je ale opatrný zásah člověka v tomto případě důležitý, protože je populace napadených Darwinových pěnkav nízká už teď, i bez ohrožení parazity.
Pěnkavy a teorie evoluce
Charles Darwin se v rámci své pětileté výzkumné plavby Tichomořím na několik týdnů zastavil na Galapágách, kde zkoumal mimo jiné i tamní ptactvo.
Tamní pěnkavy se od sebe lišily podle toho, z kterých oblastí souostroví pocházely a jaké možnosti sběru potravy měly. Což samo o sobě poukazovalo na nějakou formu vývoje. Darwin si ale jejich jedinečnost podle Petra Voříška zprvu neuvědomoval.
„Zdaleka nedocenil jejich význam pro sledování evoluce. K těm výzkumům došlo až o nějakých sto a více let později,“ říká Voříšek.
Darwinovy záznamy a vzorky se pro pozdější zkoumání teorie evoluce staly důležité, podle Voříška ale měly nedostatky. Darwin při lovu jednotlivých ptáků nezaznamenával, kde přesně je ulovil. Tuto mezeru ve výzkumu vyplnil lodní kapitán Robert Fitz Roy.
„Poctivě si zapisoval, na kterém konkrétním ostrově každého toho ptáka zastřelil. Darwin vůbec nedocenil proměnlivost, která se mohla vyskytnout na jednotlivých ostrovech,“ vysvětluje Voříšek.
Kapitán sice neplánovaně výzkumu vypomohl, jako silně věřící člověk pak ale Darwinovu teorii evoluce otevřeně kritizoval.
