Veslařská kariéra nevyšla. Po ochrnutí hraje Jiří Pleško ragby na vozíku

Jiří Pleško patřil k úspěšným reprezentantům ve veslování. V daleké Austrálii ale po úrazu ochrnul. Aby nezůstal bez aktivitního pohybu, vrhl se na ragby vozíčkářů. Dnes sní o paralympijských hrách.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiří Pleško

Jiří Pleško | Foto: Pavel Petr | Zdroj: Český rozhlas

„Táta mě odmala vedl k veslování. Vesloval jsem skoro jedenáct let, poslední 3 roky za Duklu,“ vzpomíná Jiří Pleško na bývalou sportovní kariéru.

V roce 2004 se dočkal také největšího svého úspěchu spojeného s vodou. Na juniorském mistrovství světa vybojoval stříbro. Moc nechybělo a mohl startovat také na olympijských hrách. „Byly jsme v reprezentaci a záleželo na přechodu z juniorů do mužů. Ambice tam byly, ale bohužel k tomu nedošlo.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pleško začal s rugby po úrazu při surfování, dnes sní o účasti na paralympijských hrách

Sportoval od malička. Po střední škole ale s veslováním skončil a vydal se do Austrálie, kde chtěl studovat a pracovat. „Po dvou letech se mi stal úraz při surfování. Jsem ochrnutý od prsou dolů a částečně i prsty na rukou,“ vysvětluje příčinu svého dnešního hendikepu.

Na vodu nezanevřel. Občas si zaplave, zkusil znovu i potápění. Motivaci ovšem našel ve sportu tvrdých chlapů – ragby. Už v Austrálii na nemocničním lůžku. „Něco mi tam ukazovali, takže jsem o něm věděl už pár týdnů po úrazu,“ vzpomíná rodák z Ústí nad Labem na rok 2009.

Po návratu do Čech absolvoval rehabilitaci v Kladrubech. Měl možnost seznámit se i s jinými sporty. Vyzkoušel handbike, basketbal, naučil se plavat. Ragby na vozíku ho ale uchvátilo hned na prvním tréninku. Jak říká, dál už si vybírat nemusel.

Ragby vozíčkářů (ilustrační foto) | Foto: Pavel Petr

Fyzicky náročný sport je vhodný i pro rehabilitaci, dá se při něm nabrat síla. „Pro nějakou svou soběstačnost ji člověk s hendikepem potřebuje. Musí na sobě makat a to ragby tomu přidává, tréninky dají člověku. A já jsem sportoval odmala, rád vyhrávám, tak je to droga,“ usmívá 28letý sportovec.

S handikepem a postižením se každý vyrovnává jinak. „Nějakou chvilku to trvalo. Někomu roky, mě měsíce. Teď chodím do práce, mám přítelkyni, hraju ragby. Potřeboval bych, aby den měl 30 hodin, abych všechno stíhal.

Rád by stihl také jeden z vrcholů. Na Rio už to nebude, ale rád by se svým milovaným sportem stihl paralympiádu v Tokiu 2020.

Pavel Petr, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme