Oldřich Kužílek: Rovnost mezi kotelníky

To je vybalancovaný mechanismus, jak dostat do rovnováhy na jedné straně ochranu svaté nedotknutelnosti obydlí a soukromí, ale na druhé straně i to, že čmoud zasahuje do stejně důležitých práv a svobod lidí okolo, protože smrdí, šíří prach a poškozuje zdraví.

Ovšem ve společnosti se v poslední době zhoršilo také jiné než fyzické ovzduší. Celkovou rozhádanost rozdmýchává prezident kopáním příkopů mezi kávou a pivem, tedy mezi pražskou či hradeckou, brněnskou nebo jihlavskou kavárnou a ostatním, údajně prostým lidem. Anebo pokud jde o strach z imigrantů, kterých se nám tu už chce usídlit snad i několik desítek.

Proto nelze měřit dvojím metrem a stíhat jen ty, kteří pod kotel přiloží petlahve, kus pneumatiky nebo jiné jedovaté odpady.

Podobně jako ve sklepě domu, některé veřejně vystupující osoby totiž v suterénu své mysli podobným způsobem také přikládají na ohniště svých projevů jedovaté odpady. Jsou to vedlejší produkty různých ideologií, teorií spiknutí, nebo těžko recyklovatelné obaly od všelijakých duševních potíží. Například od komplexu méněcennosti, od pocitu neúspěchu, od hledání nepřítele venku, zatímco ten sedí skrytě v hloubi duše.

Pro zachování rovnosti mezi oběma typy kotelníků, fyzických i rétorických, a pro ochranu nejen před čmoudem fyzickým z komínů, ale i před sirnými výpary z úst řečníků, měla by se ustavit kontrola, analyzující obsah škodlivin také v mediálním prostoru.

Když by někomu z jeho veřejných vyjádření čpělo příliš jedu, směla by tato inspekce vtrhnout do kotelníkovy knihovny, do jeho počítače a vyhledávače, a podívat se odkud, z jakých zdrojů, surovin, materiálů, podkladů a skládek vytěžil svá tvrzení a myšlenkové konstrukce.

Když by například zanalyzovala, že v plamenech veřejného projevu shořelo vedle hezkých slov o svobodě, národu, bezpečnosti a kultuře i nadlimitní procento fašistické rétoriky, takže výsledný čoud na jednu stranu zapáchá rasovou nenávistí, a na druhou neuchopitelně šíří strach, pak by mohla rozdávat sankce.

Ústavní experti by samozřejmě museli položit otázku, které právo by se tak postavilo proti právu na svobodu slova a idejí, tedy i právu topit pod kotlem vlastní mysli odpady xenofobní literatury? Bylo by to právo na duševní zdraví? Nebo právo slabších na respekt k jejich životu?

Já myslím, že by to hlavně mělo být právo nepodléhat strachu. A právo odhalovat veřejně každého, kdo omezuje svobodu druhých ať už tím, že šíří prach, anebo tím, že šíří strach.