Kdo jsou to superčichači? A jaké příběhy vypráví pachy a vůně?

„Příjemný, nebo nepříjemný, to jsou nejdůležitější aspekty, které lidé pro čichové vjemy mají,“ uvedl host Studia Leonardo biolog a antropolog Jan Havlíček z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity v Praze.

Tým vědců pod jeho vedením zkoumá, jak lidé vzájemně reagují na tělesné pachy. „Účastníci našeho pokusu nosí po určitou dobu vatové polštářky v podpaží, které pak hodnotí jiní lidé, kteří popisují příjemnost nebo nepříjemnost pachů.“

Čichová vybavenost je u každého jiná. „Někteří z nás jsou citlivější, někteří jsou méně citliví, rozdíly jsou poměrně velké,“ říká docent.

Někteří vědci dokonce tvrdí, že můžeme mluvit v rámci populace o malé skupině tzv superčichačů. „Tito lidé kteří mají extrémně vyvinutý čich a jsou schopni zachytit látky v poměrně malých koncentracích.“

Do určité míry se jedná o genetickou predispozici. „Naše výzkumy ale také ukazují, že každodenní vystavení se čichovým podnětům, tedy určitý trénink, čich zlepšuje.“

Jak voní prohra, a jak vítězství?

Tým pod vedením Jana Havlíčka v současnosti řeší otázku, jak emocionální vyladění člověka ovlivňuje jeho tělesný pach a i náladu ostatních lidí. „Navazujeme na zahraniční výzkum, kdy se sbíraly tělesné vůně,“ dodal.

„Když cítíme nějakou úzkost nebo strach, tak náš pot je jiný, než za ostatních podmínek, a může být vnímán i ostatními, a částečně sdílet naši emoci. Tedy lidé, kteří byli vystaveni pachu úzkostných lidí, se také cítili více úzkostní,“ citoval ze zahraničního výzkumu biolog.

Ten se svým týmem zkoumá pach, který vzniká, když lidé vyhrají nebo prohrají nějakou konfrontaci.

„Konkrétně to děláme ve spolupráci se zápasníky bojových umění MMA (anglicky: mixed martial arts), kdy hodnotíme tělesnou vůni před zápasem a po zápase.“

Skutečně páchneme tím, co jíme?

Jaký vliv na tělesnou vůni má strava? Voní jinak vegetariáni než ti, kteří jedí maso?

„Nechali jsme účastníky experimentu dva týdny jíst maso, a pak zase nejíst. Pak jsme nechali ostatní hodnotit jejich tělesný pot,“ popisuje detaily experimentu vědec.

Logo|foto:Český rozhlas

A výsledky? „Ukázalo se, že ve chvíli, kdy účastníci nejedli maso, voněli mírně příjemněji a jejich tělesná vůně byla méně intenzivnější.“

Havlíčkův tým experimentoval i s česnekem, což vzbudilo ohlas doma i v zahraničí. „Poměrně neočekávaně jsme zjistili, že lidé, kteří konzumovali česnek, byli v podpaží cítit příjemněji.“

Jiný kraj, jiný pach

Jak je to s vůní cizinců a lidí z jiných kultur? „U lidí, kteří jedí jinak kořeněnou stravu, může být pach vnímán negativně lidmi, kteří ji naopak nejedí,“ potvrdil Havlíček.

Ten připomněl, že s pachem je spojena celá řada stereotypů.

„To, že máme nějaké předsudky vůči příslušníkům některých etnik, můžeme svalit na to, že oni jsou ti, kteří smrdí, a nejlépe kvůli svému odlišnému životnímu stylu, nemyjí se, a dělají aktivity, nepřípustné pro naši kulturu,“ varoval před předsudky vědec.

Podle něj například Asiaté, když cestují do Evropy nebo Afriky, tak si velmi často stěžují na to, jak Evropané jsou velmi intenzivně cítit. „Víme, že to je rozdílem v produkci některých látek v podpaží. Asiaté jsou obvykle cítit daleko méně.“

„Studie ohledně různého tělesného pachu u různých etnik ale moc spolehlivé nejsou. Zřejmě z toho důvodu, že jedná o poměrně výbušné politické téma,“ upozornil na širší kontext vůní i pachů Jan Havlíček.

Středeční Studio Leonardo s biologem a antropologem Janem Havlíčkem z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity v Praze připravila Terezie Jirásková, moderovala Renata Kropáčková.