Výročí první „války v přímém přenosu“

Před pětadvaceti lety, v noci z 16. na 17. ledna 1991, začala operace Pouštní bouře, jíž vyvrcholila válka v Perském zálivu - ozbrojený konflikt mezi Irákem Saddáma Husajna a početnou koalicí zemí v čele s USA, jimž Organizace spojených národů poskytla mandát k provedení vojenské operace za účelem osvobození Kuvajtu, který byl Irákem okupován.

Šlo o první velký konflikt ve světě změněném po pádu Berlínské zdi a komunistických režimů ve střední Evropě. A řada pozdějších i dnešních střetů v oblasti Blízkého východu má kořeny právě v době, kdy se nad Irákem Saddáma Husajna přehnala „pouštní bouře".

„Lepší Saddám Husajn, kterého známe, než nešikovná slabá koalice nebo nový silný vládce, o kterém nevíme nic," citoval tehdy britský list The Guardian nejmenovaného amerického diplomata. Spojenecká vojska tedy pouze osvobodila Kuvajt, k čemuž měla mandát OSN, nepodnikla tažení, jež by iráckého diktátora svrhlo - k tomu došlo až o dvanáct let později.

Saddám Husajn tudíž zůstal u moci, Američané však čelili kritice i kvůli skutečnosti, že sice povzbuzovali irácké Kurdy a šíity k povstání, pak ale Saddáma Husajna nechali, aby si s povstalci krvavě vyřídil účty.

Povstání iráckých šíitů z roku 1991 utlumil brutální zásah irácké armády, při němž zahynuly desetitisíce lidí. Americký pokus o vývoz demokracie do Iráku v roce 2003 naopak vedl k šíitské dominanci, na kterou řada sunnitů reagovala zformováním či podporou Islámského státu.

Válce v Zálivu patří i jeden mediální primát: získala statut první „války v přímém přenosu", zejména díky permanentnímu vysílání americké televizní stanice CNN. Diváci mohli sledovat letadla startující z letadlových lodí i záběry, jak jejich bomby a rakety zasahují irácké cíle.

Logo|foto:Český rozhlas

Irácký ministr zahraničí Tárik Azíz prý tenkrát na dotaz, zda již zná poslední prohlášení prezidenta Bushe, ironicky odpověděl, že se přece také dívá na CNN. Nicméně přímé zprostředkování války okamžitě vyvolalo též vážné pochybnosti. Vždyť média stejně podávala jen určitý výsek událostí, a snadno tak mohla, byť třeba nezáměrně, manipulovat s veřejným míněním.

Tehdejší konflikt jednoznačně demonstroval technickou nadřazenost Západu nad převážně sovětskou výzbrojí, kterou disponoval Irák. I proto média v té době poskytovala především iluzi nepřemožitelné moci Západu.

Dnes je ona iluze v troskách, koalice západních i arabských zemí si stále nedokáže poradit s Islámským státem, do Evropy se valí vlna uprchlíků. Islamisté již dlouho vedou asymetrickou válku, proti níž je technická převaha často k ničemu.

Nová Pouštní bouře, jíž se nyní mnozí dovolávají, tudíž asi není na obzoru, neboť by spíše přilila další olej do ohně. Na druhou stranu - lze jen těžko tvrdit, že by dnešní situace byla lepší, pokud by okupace Kuvajtu Irákem Saddáma Husajna zůstala bez odezvy.