Slyšet Mozarta na WC je pro Libora Peška strašný zážitek. „Hudba má být pochoutka pro vybraný okamžik“

18. leden 2016

Nikdy netrpěl přehnanou ctižádostí. Přesto vydobyl Královskému filharmonickému orchestru v Liverpoolu takovou prestiž, že za to dostal Řád britského impéria. Protože na to, jak z orchestru dostat to nejlepší, má Libor Pešek svůj osvědčený recept.

Libor Pešek prohlašuje, že mu orchestry začaly dobře hrát ve chvíli, když si začal vážit práce hudebníků. „Když konečně pochopíte, co je to za dřinu a jací jsou ti lidé umělci, začnete jim být jen kamarádským rádcem.“ Když je orchestr špičkový, tak se prý přimkne pocitem na špičku dirigentovy taktovky. „A je schopen sledovat jeho záměr.“

Když pracovat, tak pořádně!

Nikdy se nikam necpal a nikdy přitom nemyslel na to, jestli a kam ho to posune. „Moje ctižádost vždycky byla udělat tu věc pořádně.“ Přestože život spojil s uměním, uměl ho vždycky od umění oddělit. „Když máte ještě svůj další život, který s tím vůbec nesouvisí, tak jste svobodnější člověk,“ říká na vysvětlenou.

Mozart na WC

Libor Pešek nese s nelibostí všudypřítomný zvukový smog. Kam se člověk hne, všude slyší hudbu. „Když přijdete na pánský záchod, tak tam znějí třeba Mozartovy klavírní koncerty. Ale jak stárnu, tak jsem už trošku hluchej a neslyším to,“ poznamenává s humorem. Ale pak zvážní. „Je to strašný. I kdyby to byla dobrá hudba, tak je to špatně. Hudba má být pochoutka pro vybraný okamžik.“

Holky a jazz

Na to, proč klasika nepřitahuje mladé lidi má Libor Pešek svůj názor. „U někoho to přijde v době zralosti, u někoho to nepřijde. A nic se neděje. Vážná hudba má být náplastí na určité bolesti v životě.“ On sám má pocit, že to na něj přišlo pozdě.

Libor Pešek

„Když jsem byl na gymplu, tak nás bavil akorát jazz a holky. U mě to přišlo až ve 22 letech, když jsem dostal jakési osvícení.“ Tím byla návštěva koncertu, který řídil italský dirigent Antonio Pedrotti. „Předvedl mi, že vážná hudba může být něco úžasnýho a živýho. Od té chvíle jsem se do toho zbláznil.“

Životní filozofií je buddhismus

„Pochopil jsem, že základ života je zbavit se svého já. To je největší nepřítel, kterého v sobě nosíme. To je nekonečný a nezvítězitelný boj,“ říká Libor Pešek a vzpomíná na své setkání s dalajlámou. „Byl to zážitek na celý život.“

Jolana Voldánová a Libor Pešek
autoři: eh , Jolana Voldánová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.