Z nóbl restaurace do bufáče. Světoví šéfkuchaři vaří delikatesy tam, kde bychom to nečekali

Jsem okouzlem, když najednou potkám třeba na venkově šéfkuchaře, kterého jsem předtím vídal v noblesních pětihvězdičkových hotelech, prestižních restaurantech nebo v jiných „nóbl“ podnicích. Je dobrá zpráva, že vynikající kuchaři, kteří prošli světem, vařili v Ženevě, Paříži nebo ve Florencii, načapáte ve Zlámané Lhotě, v malinkém rodinném restaurantu, který ovšem nabízí super špičkovou gastronomii.

A tak se mi poštěstilo, že jsem před pár dny ochutnal delikatesy, které vaří jeden skvělý šéfkuchař ve svém novém podniku na letišti u Mladé Boleslavi. Pro Pražáky to zase není až tak z ruky a restaurace má svým způsobem světový standard.

Natrefil jsem také zcela náhodně na šéfkuchaře bývalého slavného a vyhledávaného exotického podniku Pasha. Dnes ho můžete vidět přímo v akci každý den v jeho vlastním skromném bufetu na rohu náměstí Míru na Praze 2. Miniaturní bufáč o rozměrech pět krát nic metrů poznáte podle toho, že okolo poledne tu stojí fronta lidí až na ulici na jednoduchá a laciná jídla s sebou i na stojáka.

Čtěte také

Pokrmy mají šmrnc libanonské, turecké a bulharské kuchyně. Jsou chutné a je vidět, že kuchař umí vařit pro pány, pro šejky i pro běžné lidi. Profese se nezapře.

V Jihlavě na náměstí zase čaruje bývalý nejlepší kuchař roku, který prošel pražskými i zahraničními luxusními podniky. Dnes pečuje o hosty z Vysočiny a drží si svůj styl. Zkušenost z takzvané vysoké gastronomie se pozná, i když děláte třeba jen knedlíky s vejci.

špagety, vaření, těstoviny|foto: Fotobanka Pixabay

Je potěšující, že špičkoví šéfkuchaři se nečekaně objevují i mimo významné kulinární destinace. Utíkají před stresem velkých restaurantů a měst nebo se vracejí zpět do svého rodiště, zdědí majetek, který je třeba kultivovat. Nebo to risknou, zadluží se a chtějí být takzvaně ve svém.

Jaký z toho máme užitek my, obyčejní strávníci prahnoucí po kvalitě? Ochutnáme občas vynikající pokrmy i tam, kde bychom to ani náhodou neočekávali.