Čtvrtina pracujících se setkala s mobbingem nebo bossingem. A nemají možnost se účinně bránit, upozorňuje advokátka

22. leden 2016

Mobbing a bossing – slova, která označují šikanu na pracovišti mezi zaměstnanci a ze strany nadřízených. Případů takového nevhodného chování podle advokátky Alice Kubíčkové přibývá.

„Před rokem 2009 mělo zkušenosti se šikanou na pracovišti okolo 16 % zaměstnanců. V roce 2009 se toto číslo v souvislosti s hospodářskou krizí vyhouplo na 27 %. V roce 2015 uvádí nějaké zkušenosti se šikanou až čtvrtina všech pracujících osob,“ uvádí Alice Kubíčková alarmující čísla v rozhovoru s moderátorkou Zuzanou Burešovou.

Přitom nelze říct, že by k šikaně docházelo spíš v některých pracovních oborech nebo že jde o problém nižších či vyšších pozic. Se šikanou se může setkat každý. „Problém se objevuje napříč celým pracovním spektrem,“ potvrzuje Alice Kubíčková.

Zaměstnanec se nudí, a tak si vybere oběť...

Současně vysvětluje základní pojmy. „Bossing je šikana či útlak ze strany nadřízeného. Nadřízený se chce člověka zbavit, protože chce ušetřit, a tak začne šikanovat. Něco si vymyslí, případně pak zaměstnanec odejde sám,“ přibližuje obvyklý scénář advokátka.

Čtěte také

K mobbingu pak dochází mezi zaměstnanci na stejné pozici, přičemž nadřízený často jen mlčky přihlíží. „Tento druh šikany vzniká z nudy. Zaměstnanec se nudí, a tak si vybere oběť a tu začne šikanovat,“ popisuje. Mezi kolegy může vzniknout i chairing, kdy se dva zaměstnanci přetahují o stejnou pozici.

Karty v rukou drží ten, kdo se šikany dopouští

Prevence je podle Alice Kubíčkové jasná – kvalitní práce personálního oddělení. Při pohovoru se totiž podle jejích slov dá odhadnout povaha člověka. Další možností je firemní ombudsman. „Přibývá společností, které takového člověka mají,“ tvrdí.


Syndrom firemních psychopatů
„Mezi šéfy je o 20násobně vyšší riziko, že se setkáme s člověkem s psychopatologickými rysy,“ vysvětluje Alice Kubíčková.

Obrana proti šikaně na pracovišti je velmi problematická a karty v rukou drží ten, kdo se šikany dopouští, ukazuje se. Šikanovaný se může obrátit ke svému nadřízenému. „Jenže ten nemívá chuť a vůli takové problémy řešit,“ připomíná Alice Kubíčková. Druhým krokem bývá například podání podnětu k inspektorátu práce, ale průkaznost šikany je velmi malá.

Řešením může být žaloba. I v tomto případě naráží oběť šikany na mnohé problémy. „Podle antidiskriminačního zákona můžete podat žalobu, pokud je šikana spojena s diskriminací. A v případě žaloby na ochranu osobnosti jsou důvody obecné a nesetkáváme se s úspěchy,“ říká Alice Kubíčková.

autor: zbu
Spustit audio