Kosovské Albánce trápí vysoká nezaměstnanost, za prací mizí do ciziny
Více než 50procentní nezaměstnanost vyhání Kosovské Albánce ze země. Obyvatelé nejmladšího státu Evropy hledají práci v zahraničí, kde žádají o azyl. Německo i další členové Evropské unie je ale vrací zpět.
Kavárna v centru hlavního města Prištiny je plná k prasknutí. Přestože je kolem desáté hodiny dopoledne, těžko najdete volné místo.
Většina pokuřujících mužů popíjejících kávu ale nepracuje, jsou totiž součástí obří armády nezaměstnaných:
Mnozí baristé v Prištině mají vysokoškolský diplom, ale špatné vyhlídky na lepší práci, říká reportér Robeŕt Mikoláš
„Už jsem poslal dva tisíce žádostí a dosud bez šance. Studium ekonomie na univerzitě jsem ukončil s nejlepším možným výsledkem už před šesti lety a pořád nic. Proto se teď snažím najít něco v Americe," svěřuje se 27letý Albin Azizi.
Mluví několika jazyky včetně angličtiny, ruštiny nebo turečtiny, přežívá ale jen díky podpoře svého otce.
„Táta má malou firmu, kde příležitostně taky pracuji. Mám aspoň na tu kávu. Víte, ono je těžké pořád sedět doma, vinit se z toho, že si za vše můžete sám. A taky se nudit. Proto raději chodím po městě a s kamarády si povídáme v kavárně,“ vypráví Albin.
„Mimochodem, víte, proč je nejlepší káva v Evropě právě v Kosovu? No protože ji dělá nejkvalitnější obsluha, mnozí baristé totiž mají vysokoškolský diplom, jinde ale práci nesehnali," směje se.
Příležitost pro mafii
Naději na nějaké lepší vyhlídky ale ztrácí, i proto jsou před západními ambasádami v Prištině stále fronty mladých někdy delší než na pracovním úřadě. A bezvýchodnou situaci zneužívá i mafie, která celé rodiny pašuje hlavně do Německa.
„Vláda sice má program pomoci se začleňováním do společnosti pro ty, co jsou repatriováni,“ říká náměstek ministra vnitra Saša Rašič.
„Snaží se jim sehnat ubytování, dává hygienické potřeby, hledá zaměstnání, ale já sám nevěřím, že toho pro ně dělá dost. Dost na to, aby se ti samí lidé zase nesebrali a znovu neodešli do zahraničí," dodává kriticky.
Naši politici jen slibují, stěžuje si kosovský Albánec. Němci ho vrátili domů
Číst článek
Jedním z těch, kdo se vrátil z Německa a marně hledá nejen práci, ale i důstojné bydlení, je i bratr pana Nazifa, který ho u sebe nechává bydlet. On sám však má velké zdravotní i existenční problémy.
„Jako invalidní důchodce dostávám 75 eur měsíčně. Bydlím ve starém, polorozpadlém domě a nemám ani na to, abych si koupil dřevo na topení. Důchod mi nestačí ani na léky. Kdybych mohl pracovat, seberu celou rodinu a odejdu do Západní Evropy," přiznává 48letý Nazif z Kosova Pole a pokračuje.
„Nevidím žádné východisko. A je možné, že ani vláda nemá ty možnosti, jak hospodářskou situaci zlepšit. Kdybych bral řekněme 400 eur měsíčně, tak bych mohl celkem důstojně žít, takhle mi nezbývá než se chodit aspoň trochu ohřát do supermarketu."
Spoléhá se proto na bratra, který chce opět odejít do Německa. A i proto, aby mohl posílat část vydělaných peněz domů, do Kosova. Invalidnímu bratrovi i dalším členům rodiny.
