Na sekt a svíčkovou zapomeňte! Indická svatba má svá pravidla

„Nepije se tam alkohol, strava je vegetariánská. Společné rysy najdeme snad jenom v účasti rodiny. I když od evropského ženicha nás byla malá skupina. Za rodinu a známé nevěsty dorazilo asi 200 lidí.“

A jak se vůbec východočeská podnikatelka na takovou akci dostala? „Byla to docela náhoda. Od manželova syna jsme měli pozvání na jeho svatbu. Jinak žije ve Švýcarsku. V letadle se seznámil s Indkou, se sestrou nevěsty. Postupně to nějak přes tu rodinu dali dohromady.“

Není kam spěchat…

Svatba se odehrávala v jihoafrickém Durbanu, tedy ve městě na pobřeží Indického oceánu. „Tam žije nejpočetnější indická menšina mimo území Indie. Skoro dva miliony lidí. Jejich zastoupení v tamní populaci je hodně znát. Byli velice milí. Rodina nevěsty nás odvážela už z letiště. Viděli jsme jejich spokojené úsměvy, otevřenou náruč. Zažili jsme přeměnu z evropského tempa do jejich úplně klidného. Připadalo nám to úplně harmonické,“ popisuje Vondráková.

Přiznává, že ji východní styl života docela zajímá. „Jeli jsme i s dětmi a moc jsme si to užili. Svatbu si lidé dlouho pamatují. Ženich, nevěsta a jejich rodiny se věnují navázání vzájemného spojení. Třeba ženich musí několikrát slíbit nevěstě, že se o ni bude starat.“

Česko-indická svatba v jihoafrickém Durbanu|foto: Alexandra Vondráková

Ke svatbě patří řada rituálů uctívajících základní elementy. Projevuje se úcta vůči zemi, vůči ohni a podobně.

Oblečení a doplňky

Součástí indické svatby bylo malování henou na těla ženicha, nevěsty i svatebčanů. „Před obřadem jsme se sešli. Přišla žena, která nás měla henou malovat v takovém ženském kruhu. Šlo o jakousi podporu nevěstě. Malovala nám ornamenty, vyhýbala se zvířecím motivům.“

Na svatbu si jinak ženy oblékly klasický indický oděv, vůbec přitom nešetřily barvami bez ohledu na svůj věk a třpytily se na nich kamínky.

Posvatební dobrodružství

Účastníci se po svatbě vydali vypůjčeným karavanem na sever od Durbanu, kde kempovali na pobřeží. „Když jsme opustili bezpečí hotelu, začal pro nás takový africký život, kdy něco fungovalo a něco nefungovalo. Nešel nám vařič, pak jsme píchli kolo a zjistili jsme, že nemáme správnou rezervu. Zážitků máme hodně.“

Počasí k tomu prý bylo velice příjemné. Teplota kolem třiceti stupňů, u moře foukal vítr. Když ale slunce svítilo naplno, bylo potřeba schovat se do stínu.