Pavel Hobza z olomoucké přírodovědecké fakulty je opět mezi nejcitovanějšími vědci světa

Podle něj to chce kus štěstí, umět napsat titulek, nevěřit příliš autoritám a mít stále skvělé nápady.„Znamená to být na špici toho pelotonu. Musíte mít ve vědě stále svěží nápady,“ dává svůj recept Pavel Hobza.

Stále ho baví ukazovat, že věda je napínavá a krásná.

Další radou, jak se stát nejcitovanějším vědcem, je dobrý titulek. „Nesmí být dlouhý. Nesmí být příliš krátký. Nechci říkat, že by měl provokovat. Když se zpětně dívám na práce, které jsou nejúspěšnější, tak samozřejmě v nich byl obsah, ale název byl krátký a byl výstižný,“ říká.

Studentům vzkazuje: Nevěřte autoritám. Kdyby sám uvěřil, nikdy by nezveřejnil svůj objev nepravé vodíkové vazby, za kterou získal i titul Česká hlava.

„Bylo to dogma, že ta vodíková vazba se nějakým způsobem spektroskopicky projeví. My jsme zjistili, že je to právě naopak. To přece nebylo možné, vždyť to bylo z učebnic prvního ročníku na univerzitě. Byly to krásné chvíle. Nejprve jsme museli přesvědčit sami sebe, že máme pravdu. Potom jsme museli přesvědčit nejbližší kolegy, pak přesvědčit experimentátory a potom přesvědčit editora časopisu, že to tak je. Přátelsky říkal, že jsme si nepřečetli učebnice fyzikální chemie. Řekli jsme mu, že ne, že jsme se otevřeli. Musíte mít cit a musíte vědět, kdy to stojí za to,“ vzpomíná.

Během života se setkal s řadou osobností: „František Běhounek nám přednášel na fakultě technické a jaderné fyziky v Praze. Byla to krásná osobnost, tehdy mimořádně populární. My jsme četli všechny jeho knížky. Rád mluvil o svých cestách, vědu úžasně popularizoval. Měl jsem to štěstí, že jsem se setkával ještě s Ottou Wichterlem. Dokonce jsem byl u něho na jeho zámečku u Prostějova.“

Klíčovou roli sehrál jeho další kantor Rudolf Zahradník. Řadu let se setkával s Antonínem Hollým, který podle Pavla Hobzy udělal největší objevy novodobé české vědy.

A třeba nynější německou kancléřku Angelu Merkelovou poznal ještě jako studentku: „Fyziku dělala. Strávila několik měsíců v Praze na ústavě. Ona byla mladší, abych tak řekl, ona nám vařila kávu. Co se je neuvěřitelné, je to, že si to stále pamatujeme. Potkáváme se a je to pořád ta chvíle, kdy nám Angela dělala kávu. Je skvělá, je úžasná.“

Snem nejcitovanějšího vědce je, když se jeho práce stane klasikou, která se už necituje: „To je potom takový ten úplný vrchol. Už to berou jako samozřejmost. Bible se taky necituje,“ uzavírá Pavel Hobza.