Postní předsevzetí se týkají i mezilidských vztahů a prohloubení víry

6. únor 2016

V těchto dnech vrcholí různé masopustní slavnosti a veselice. Ty předcházejí postnímu období, které začne už příští týden na Popeleční středu. V kostelích bude lidem v tento den udělen na čelo popelec, tedy znamení kříže z popela, přičemž budou vyzváni k pokání. A ačkoliv se na první pohled zdá, že postní doba je spojená s odříkáním v jídle a pití, jedná se o daleko více.

Letos připadá Popeleční středa na 10. února. Oč by měl člověk v následujícím postním období usilovat, napovídá pražský františkán Antonín Klaret Dąbrowski.

„Vždycky – i v dnešní době tak jako za Krista – pořád má přednost milosrdenství. To znamená, že kdyby si někdo dal jako pokání třeba to, že nebude jíst maso nebo sladkosti, a přitom by byl protivný na všechny kolem sebe, tak by to nebylo to pravé, to někdy vzbuzuje takový dojem fanatismu, což není to pravé. Ale samozřejmě může být i takový půst, že si něco odřeknu, může to být spojeno i s tím, že třeba když to stojí nějaké peníze, tak než abych si koupil nějaký mls, místo toho to dám někomu nebo nějaké organizaci. I tohle je možné a docela se to doporučuje. Anebo třeba že někdo bude číst víc Písmo svaté, že se bude věnovat více té duchovní oblasti.

Mnohdy se postní předsevzetí týkají blízkých mezilidských vztahů – a to dokonce i mezi řeholníky, jak říká bratr Klaret.

„Jednou jsme měli v komunitě, že nebudeme jeden na druhého útočit, že neřekneme nic takového ošklivého, aby to druhého bratra nějak vyvedlo z míry, že se budeme snažit mluvit jen hezky. A ono se to nezdá, ale taky to dá zabrat!“

Otec Antonín Klaret Dąbrowski v knihovně ve františkánském klášteře při kostele Panny Marie Sněžné v Praze

O tom vypráví i muž, kterého jsem potkala před kostelem Panny Marie Sněžné v Praze:

„Tento rok jsem si dal předsevzetí, že budu o druhých mluvit v dobrém.“

Někdy se postní předsevzetí následně promítnou i do běžného života, jak se svěřuje františkán bratr Klaret.

„S tím předsevzetím: třeba jednou jsem si dal na postní dobu, že budu chodit na Petřín, protože tam je křížová cesta a po cestě je tam klid. A taky jsem mimo jiné potřeboval zhubnout, ale to už tak úplně k postu nepatří, že člověk potřebuje zhubnout, ale je to spojené dobré s užitečným. Postní doba skončila a mně se to tak zalíbilo, že už jsem skoro na tom závislý, že tam chodím i mimo postní dobu, i v době velikonoční a v jakékoliv slavné době, když mám trošičku času, tak tam jdu rád. Ale to je asi smysl každého předsevzetí, že když se to rozjede tam, kam se člověku moc nechce a musí se překonat, tak potom z toho může zůstat takový dobrý životní návyk.“

To potvrzují i slova kněze, který je velmi pracovně zaneprázdněn.

„Moje postní předsevzetí před pár lety bylo, že budu pravidelně snídat, protože jsem jedl úplně hrozným způsobem. A vedlo to k tomu, že jsem si zařídil snídaně a od té doby pravidelně snídám.“

Jiná předsevzetí jsou spjata se vztahem k Bohu.

Žena: „Předsevzetí pro postní dobu pro mě znamená prohloubení své víry, mého vztahu k Bohu, a také prohloubení mé úcty ke Kristovým ranám.“

O svých předsevzetích pro postní dobu se s rozpaky svěřuje i provinční vikář františkánů Jan Maria Vianney Dohnal:

„Já se hrozně bojím dávat si jakékoliv předsevzetí, protože dopředu vím, že to nesplním. Ale mám-li si nějaké dát, tak je snadné si odepřít kousíček nějakého bonbónu nebo něčeho, to ani moc nejím, takže to ani není nějaké předsevzetí... Ale snažit se mít rád bratry, to je velké předsevzetí a aktuální předsevzetí. To je inspirace každého dne – vidět v lidech kolem sebe ty, ke kterým mě posílá Pán, nebo ty, které mně posílá Pán, abych jim přiblížil něco z Boží lásky. To je předsevzetí na celý rok, to ani není na dobu postní.“

Kéž nám tedy jsou naše předsevzetí k trvalému užitku!

Spustit audio