Karel Sedláček: Nekorektní politická fraška

Když jsem měl před nějakým časem možnost navštívit ve Washingtonu Bílý dům a zvědavě jsem nahlížel otevřenými dveřmi do Oválné pracovny, zmocnil se mne zprvu pocit obdivu. Tak odsud řídí americký prezident chod zeměkoule, říkal jsem si. Pak jsem si ale vzpomněl, že tady si dopřával jisté radosti prezident Clinton s mladou stážistkou, a nadšení opadlo. Naplnilo mne poznání, že i prezident je jen člověk.

Nahlédnout do pracovny hlavy USA se mi povedlo znovu minulý týden. Prezidentovi klesaly preference a šance na znovuzvolení byly „stejně nízké jako Ghándího cholesterol“. Přesto roztáčel kolotoč neuvěřitelně bláznivých situací a diváci doslova plakali smíchy. Tuhle možnost nám totiž nabízí pražské divadlo ABC, které už několik sezón uvádí nekorektní politickou frašku s jednoznačným názvem Listopad. V tomto měsíci se totiž v USA volí prezident.

Čtěte také

Komedie vynikajícího scénáristy, režiséra a dramatika Davida Mameta břitce komentuje stav současné vysoké politiky a v hlavní roli doslova řádí vynikající Michal Dlouhý. Jeho maska a gesta tak trochu připomínají republikánského kandidáta Donalda Trumpa, i když nás v jedné aktuální narážce odkázal spíš na české poměry a sklidil za to právem bouřlivý potlesk na otevřené scéně.

Každý americký prezident je vystaven kritice a posměchu, ale také obdivu. Touha po moci a tím i po možnosti udělat něco pro dobro své země – a třeba i světa - je zřejmě velice silný motor, který pohání aktivitu prezidentských kandidátů. I když jejich řady po prvním měření sil v Iowě prořídly, ostatní už končí s kočkováním a začínají se prát.

Tak v poslední televizní debatě demokratických uchazečů o kandidaturu Hillary Clintonové s Berniem Sandersem se hovořilo o tom, kdo z nich dvou je víc pokrokový.„Neznám žádného pokrokáře, který přijímá 15 milionů dolarů z Wall Streetu," řekl Sanders.

Čtěte také

Podle analýzy agentury AP dostala Clintonová na svou kampaň od amerických bankovních ústavů, investičních fondů, pojišťoven a realitních kanceláří devět milionů dolarů jen za projevy, které pronesla na jejich shromážděních. V době, kdy se tyto akce konaly, se ale prý teprve o prezidentské kandidatuře rozhodovala. Na dotaz, proč dostávala tak vysoké částky, odpověděla bývalá první dáma rozpačitě: „To nevím, prostě mi to nabízeli."

Svatá prostoto! Proč by ty miliony nebrala, když jí je vlastně bankéři vnutili, že.

Takže volba prezidenta místy připomíná nekorektní politickou frašku, která má své místo pouze v divadle. Ostatně v úterý pokračuje druhým dějstvím – primárkami ve státě New Hampshire.