Čeští dobrovolníci pomáhají lidem v Paraguay. Tamní lidé se prý umí radovat z mála

Část lidí v Paraguayi žije v osadách bez elektřiny i pitné vody. U městečka Areguá proto už několik let pomáhají minorité, členové františkánského řádu.

Jejich centrum je otevřené pro všechny potřebné, na co se ale hlavně zaměřuje, popisuje otec Marek Duda: „Na práci s dětmi a nemocnými. V krajních situacích také na stravování a zdravotní péči chudým."

Minorité postavili v Areguá díky darům českých věřících klášter, pekárnu nebo jídelnu pro děti a drogově závislou mládež. Starají se tam o ty nejpotřebnější.

„Centrum každý den přijímá řadu dětí, které zůstaly bez základních prostředků, jako je hygiena, jídlo a vzdělání," říká český věřící Daniel Kopřiva, který už téměř rok působí v Paraguayi jako dobrovolník.

Podle něj sice místní často žijí na hranici chudoby, přesto jsou skvělí hostitelé: „Místní lidé i přes špatnou finanční situaci vás pohostí vždy tím nejlepším, co zrovna mají. Proti Čechům jsou víc otevření, přátelští a temperamentní."

Paraguay patří mezi nejchudší státy Jižní Ameriky, na konci minulého roku navíc právě tuhle zemi postihly rozsáhlé záplavy. I proto v ní působí řada českých dobrovolníků, někteří z nich v centru Božího milosrdenství u města Areguá|foto: Petr Kopřiva

Dvacetiletého Daniela poslal do Paraguaye vlastně na zkušenou jeho otec Petr. Také on je věřící a v Areguá už byl několikrát.

Znovu se tam chystá během několika týdnů: „Můj velký sen je v tom centru dotáhnout do konce školu a zdravotní středisko, aby ti lidé měli kam přicházet."

Paraguay patří mezi nejchudší státy Jižní Ameriky, na konci minulého roku navíc právě tuhle zemi postihly rozsáhlé záplavy. I proto v ní působí řada českých dobrovolníků, někteří z nich v centru Božího milosrdenství u města Areguá|foto: Petr Kopřiva

Takový sen ale podle něj znamená, že bude muset v Jižní Americe trávit mnohem víc času než dosud, třeba i několik měsíců v roce: „Tam nejde letět na týden, protože tam když se něco začne dělat, tak je to třeba dva měsíce tam pobýt, nebo třeba půl roku a půl roku být tady. Nebo se tam třeba odstěhujeme napořád, ještě nevím."

Myšlence přestěhovat se do chudého státu Jižní Ameriky se přitom nebrání.

Tamní lidé se prý umí radovat z mála, jsou chudí a přesto šťastní.