Skolil paviána i prase bradavičnaté. Mistr Evropy ve střelbě Martin Šlechta je ale nejraději v lese

„Těším se na jaro na přílet tažných ptáků, těším se na květen, kdy začíná lov srnců, na červenec a srpen, kdy je srnčí říje. Pak je jelení říje, mufloní říje, zimní lov divočáků, lišek. Člověk se těší, baví celý rok,“ říká Martin Šlechta. Zdi kolem nás jsou ale pokryté nejen trofejemi z místních lesů. Visí tu i hlava antilopy, je tu prase bradavičnaté a u dveří nás přivítal vycpaný zubící se pavián. Při svých soutěžních cestách po světě lovil Martin Šlechta i exotická zvířata. A nebylo to pokaždé jednoduché.

Pavián nás napadl

Například paviána ulovil v Jihoafrické republice. „Na dobytčích farmách v tlupách napadají telata, kůzlata a ten farmář je vděčný, když tam vyrazí lovec, kterému se podaří nějakého toho paviána přelstít,“ vysvětluje Martin Šlechta. Přiznává ale, že bylo těžké paviána střelit. „Je to takové nepříjemné. Přece jen ta podoba,“ usmívá se. „Na paviány mám vzpomínku z Mysu Dobré naděje, kdy nám vlítl do auta a ohrožoval nás svými tesáky. Lovil jsem ho o to snadněji,“ dodává.

Sportovní střelba z kulovnice, brokovnice a malorážky vlastně pořád s lovem souvisí a na lov připravuje. „Z kulovnice střelba na padesát metrů na běžící terč, z malorážky na různé terče v různých pozicích, z kulovnice na sto metrů vestoje, vleže, z brokovnice na asfaltové terče,“ Martin Šlechta vyjmenovává některé disciplíny a ukazuje na své sportovní zbraně. Nejsou nijak speciálně upravované, jako například zbraně na biatlon. „Je to taková zbraň, aby se s ní dalo i lovit, aby ji bylo možné využít i v myslivecké praxi,“ vysvětluje.

Kulovnice váží i s optikou dobrých pět kilogramů a tak je až obdivuhodné, když ji Martin Šlechta bere do ruky. Přesně usazuje do ramene, zaměřuje a ani se nezachvěje. „A já ji stokrát vlastně zvednu a snažím se jí držet co nejdéle bez chvění. Je to dobrá činka,“ směje se.