Biatlonisté jsou zpět ze zámoří. Snad nemoc nezanechá následky, přeje si Moravec
Biatlonová výprava se vrátila ze Světového poháru ze zámořského Presque Isle s výbornými pocity. Ty nejlepší měla po třech vítězných závodech Gabriela Soukalová, která ale cestovala rovnou na soustředění do slovinské Pokljuky. Dobře se měly i její kolegyně ze zlaté štafety. Naopak nejhorší dojmy má pravděpodobně Ondřej Moravec.
Místo sbírání bodů do Světového poháru totiž Ondřej Moravec zvedal z nočního stolku jeden hrnek s čajem za druhým. Závody v biatlonové vesnici Presque Isle si tak vůbec neužil. Ani do jednoho totiž nenastoupil.
„Příčinou jednoznačně byla cesta z Canmore do Presque Isle. Nasedli jsme do letadla, kde bylo čtyřicet, možná pětačtyřicet stupňů. Prostě strašné teplo. A za deset minut tam bylo tak patnáct,“ vzpomíná Moravec.
Příčinou nemoci podle biatlonisty Ondřeje Moravce byla cesta z Canmore do Presque Isle
„Sprint jsem chtěl vynechat a pak se můj stav ještě zhoršil. Přehodnotili jsme to, abych se dal dohromady aspoň na cestu. Šest dní jsem nebyl venku, z toho pět jsem proležel. Potil jsem se, pil jsem čaj,“ vypráví český biatlonista, jenž doufá, že to nezanechá následky: „Skoro tři dny jsem měl osmatřicítky, což není pro mě. Znám své tělo a vím, že to není dobré.“
Naději na dobrou formu na březnovém světovém šampionátu křísila Veronika Vítková. Na desáté místo ze sprintu a šesté ze stíhacího závodu může vzpomínat s větším nadšením než na celou zámořskou cestu.
Nejen proto, že kanadská část se jí nepodařila, ale i proto, že jen cestováním strávil tým skoro dva dny.
„V Presque Isle začal, dá se říct, můj velký biatlon. Jela jsem tam své druhé dorostenecké mistrovství světa. V Canmore jsem juniorskou kategorii končila, takže jsem se těšila, ale nemyslím si, že je ideální pro Světový pohár. Nemají to tam připravené, postavené. V Americe vůbec, v Kanadě to jakž takž šlo. Myslím, že to je náročné pro všechny týmy,“ říká Vítková.
