Duše a tělo se vzájemně ovlivňují
Sice nejsou jedno, ale měly by být v jednotě. Dokud člověk žije, jsou duše a tělo propojené. Každý zná přísloví: „Ve zdravém těle zdravý duch.“ Někdy si ale neuvědomujeme, že se jedná o obousměrný vztah, že stejně jako stav těla ovlivňuje stav ducha, tak i stav ducha ovlivňuje stav těla.
Nemoc ukazuje stop tělu i duši – odpočiňte si!
Nemoc člověka nutí zastavit se. Stahuje ho ze společnosti do soukromí, klidu a objetí peřin. Tělo i duše se tak vzpamatovávají z přetížení nejrůznějšího druhu, z ataky onemocnění - pokud jim oběma tohle zastavení se a klid dopřejeme. V ideálním případě to znamená nejenom zalehnout do postele, ale také co nejvíce zamezit přístupu vnějších podnětů. Tělo k uzdravení potřebuje uvolnění, duše ticho a to i ticho myšlenkové, jednou z jeho forem je hluboký spánek.
Psychosomatická medicína
Výše uvedené staré pravdy dnes znovuobjevujeme díky psychosomatice. Složený název pochází ze starořečtiny, propojením duše a těla se zabývali už antičtí lékaři – psyché = duše, sóma = tělo. „O psychosomatice se mluví jako o hraničním oboru, je to medicína, psychologie, psychoterapie,“ objasňuje PhDr. Mgr. Blanka Šestáková, vedoucí klinická psycholožka KARIM (Kliniky anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny) FN Plzeň. Astma, vysoký krevní tlak, migréna, bolesti svalů, píchání u srdce, poruchy štítné žlázy, zažívací problémy, žaludeční vředy, oslabená imunita – to jsou potíže, které mohou mít psychickou příčinu. A zejména v těchto případech už nestačí léčit jenom fyzické projevy, je nutné zaměřit se také na duši.
Stres ničí zdraví
„Jestliže se nacházíme ve stresu, přenáší se to do naší vnitřní rovnováhy tělesné, tam si to najde některý z citlivých orgánů a ten se na tuhle nadlimitní psychickou zátěž nějakým způsobem ozve,“ říká klinická psycholožka Blanka Šestáková. Pod pojmem stres obvykle rozumíme něco negativního, jako je třeba přepracování, smutek, obavy. Stresovou situaci ale představuje např. i náhlá velká radost, euforie nebo vzrušení ze sportu, které vnímáme jako pozitivní. A to všechno může vyvolat chorobu. Podle PhDr. Mgr. Blanky Šestákové může být reakce těla na stres postupná nebo okamžitá: „Slavný neurolog Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, když šel z pohřbu svého otce ve Vídni, najednou omdlel. A tenkrát si to propojil a začal uvažovat psychosomaticky.“
Psychosomatické poruchy u dětí
Se stresem a psychosomatickými potížemi se v dnešní době potýkají také děti a přibývá jich. „Jeden kroužek, druhý kroužek, příprava na gymnázium a maminka chtěla přidat ještě jednu sobotní přípravu. Divila se, že holčička je pobledlá, unavená a že ji nic nebaví. Spočítala jsem, že to dítě má v týdnu tři hodiny volna,“ vzpomíná na typický případ psycholožka Blanka Šestáková, „přitom ve vývojovém období našeho života máme úseky, kdy se potřebujeme vylítat, vyběhat, a to je to dětství. To je to dětství!“ Důsledkem příliš velké zátěže a také očekávání ze strany rodičů nebo příp. učitelů bývá častá nemocnost dětí, kašel, bolesti břicha, zvracení, průjmy apod.
Nenakládejme si příliš na svá bedra
Život v 21. století je náročný pro nás všechny, děti i dospělé. Stává se ale, že si sami na sebe nakládáme víc, než je nutné. „Mezi lopatkami v oblasti hrudní páteře je místo, kam odchytáváme stres, ve středověké literatuře se o něm mluví jako o místě, kde nesl Ježíš kříž. Spousta lidí, když je ve stresu, cítí, jak mezi těmi lopatkami jim ztuhnou svaly, jak se to tam promítá, jako obruč do dýchání, do pocitu tísně kolem srdce a mohli bychom jmenovat i další nepříjemné pocity,“ říká Blanka Šestáková. Je to jasný signál, abychom v životě ubrali plyn a začali se o sebe lépe starat.
Prevence a první pomoc
Nemusíme hned brát chemické léky. Ke zklidnění nám mohou pomoci také bylinky, mezi ty základní patří chmel, kozlík lékařský a meduňka. Můžeme si dopřát koupel, masáž, pustit si příjemnou hudbu se zvuky přírody, zacvičit si nebo meditovat. Stačí 15 min. denně. Pro toho, kdo aktuálně ani čtvrthodinku času nemá, může být první pomocí několik hlubokých vdechů a výdechů a rozhlédnutí se kolem sebe pohledem věnovaným kráse – kráse modré oblohy, zelené trávy, stromu, slunce, dešťových kapek, kolemjdoucího člověka…
Řešením je žít v přítomnosti. Minulost nezměníme a tak nemá význam zabývat se jí jinak než ve smyslu poučení se z omylů. Budoucnost ještě nenastala, obávat se jí je předčasné, čekat na lepší zítřek zase znamená odkládat život na „potom“ a nechat si ho právě teď protékat mezi prsty. Takže nádech, výdech, vidění krásy a drobných radostí. „Pečujte o sebe, aby vás stres neničil,“ vzkazuje klinická psycholožka KARIM FN Plzeň PhDr. Mgr. Blanka Šestáková.
