Les se dokáže obnovit sám, tvrdí vedení šumavského parku

29. únor 2016

Národní park Šumava funguje už 25 let. Stejnou dobu také v bezzásahových zónách sledují odborníci vývoj horské smrčiny. Podle nich je zřejmé, že se mrtvý les dokáže obnovit sám bez pomoci člověka.

Právě díky vyhlášení parku je podle jeho představitelů možné na části území sledovat ryze přírodní procesy, tedy pozorovat, jak se vyvíjí horská smrčina a také jestli se les dokáže obnovit sám bez pomoci člověka.

Horské smrčiny se na Šumavě vyskytují v nadmořské výšce přes 1200 m. Roste v nich převážně smrk ztepilý a také jeřáb ptačí. Po kůrovcové kalamitě v polovině devadesátých let zůstala část těchto smrčin odkázána přirozenému vývoji, tedy bez zásahu člověka. Rozhodování o bezzásahových zónách ale nebylo jednoduché, kolem této problematiky je stále mnoho neshod a emocí.

„Rozhořely se vášně, které prakticky neutichly dodnes a spoustu věcí, které se v rozpadajícím lese dějí, jsme tehdy pouze tušili. Dnes už mnohé děje, o kterých se diskutovalo, například to, jestli se sám les dokáže obnovit a jak bude vypadat nebo jakou úlohu mají například pionýrské dřeviny, můžeme už s určitostí popsat a hlavně je můžeme sledovat na vlastní oči," uvedl mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.

Nový les kopíruje strukturu lesa původního

Pětadvacetiletý výzkum horské smrčiny ale přinesl očekávané výsledky. Podle odborníků je už jasné, že si smrk dokáže vytvářet tzv. banku zmlazení, která roste v podrostu dospělého lesa v průběhu jeho existence. Les je tak neustále připravený na rozpad horního stromového patra. Odumření dospělých stromů pak umožní přístup světla do podrostu, což odstartuje růst do té doby skrytých malých stromků.

„Díky prosvětlení lesa se v těchto porostech také zvýší i zastoupení jeřábu ptačího, který potřebuje opravdu hodně světla a roste trošku jinak než ten smrk. Takže je tam i ta druhová rozmanitost," doplnil Jan Dvořák.

Podle odborníků ze správy národního parku kopíruje nový les strukturu toho původního. Nejvíce semenáčků pak prý nacházejí na rozkládajících se kmenech smrků nebo blízko stojících stromů.

Obnovu horské smrčiny mohou vidět na vlastní oči i návštěvníci parku

Největším bezzásahovým územím na Šumavě jsou oblasti Modravských slatí, Velká a Malá Mokrůvka nebo kar Plešného jezera. Setkat se s ním mohou turisté například i v okolí rozhledny Poledník.

„Chápu, že pro mnohé návštěvníky je to hrozný zážitek. Na první pohled se totiž může zdát, že tady žádné přirozené zmlazení není, vše je hnědé, ponuré, mrtvé, ale je třeba se podívat podrobněji. Mnohé stromky ještě nejsou vidět, protože od Kyrilla uběhlo opravdu pouhopouhých devět a od kůrovcového žíru teprve šest, maximálně sedm let. Za takových deset let, což v životě lesa prakticky není žádná doba, tak právě tady to bude vypadat úplně jinak, o dost zeleněji," vysvětlil mluvčí šumavského parku Dvořák.

Zmíněnou obnovu horské smrčiny mohou lidé vidět třeba také v okolí cesty z Modravy na Březník nebo na naučné stezce Horská smrčina, která vede právě kolem Plešného jezera.

autor: Směna ČRo Plzeň
Spustit audio