Na olympiádě plaval s Phelpsem. Teď Jiří Jedlička hledá nové talenty

1. březen 2016

Nejslavnější éru prožil mezi lety 2006 a 2008. Stal se Plavcem roku 2007. Všechno vyvrcholilo olympijskými hrami v Pekingu. Na nich snil pardubický sportovec o semifinále. I když dnes řeší spíš budoucnost českého plavání, na úspěšné časy rád vzpomíná.

„Samozřejmě to byla velká dřina. Ale měl jsem čas veškerou energii věnovat tomu sportu, který jsem miloval. Absolvovali jsme spoustu soustředění. O olympiádě sní asi každý sportovec, který dělá olympijský sport. Vzpomínky jsou nezapomenutelné,“ říká Jiří Jedlička.

Fenomén zblízka

V pekingském bazénu padlo mnoho světových rekordů. Američan Michael Phelps získal osm zlatých medailí. „Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl připravovat a převlékat na rozplavovacím bazénu těsně vedle něj. Byla tam jenom taková dělicí skleněná stěna, kde seděla část české výpravy, a pak americká výprava. Měl jsem možnost ho sledovat i v zákulisí. Viděl jsem všechny jeho závody,“ vzpomíná Jedlička.

Nenaplněný olympijský sen z pohledku výsledku ale nakonec stál společně s dalšími věcmi za Jedličkovým koncem kariéry v relativně mladém věku: „Byl to jeden ze střípků toho všeho, protože jsem rozhodně měl výkonnost na boj o semifinále. Ale ta shoda okolností, ty dlouho propírané plavky... Poráželi mě plavci, které jsem byl jindy schopný o třídu porážet. Tam jsem si uvědomil, že je něco špatně a není to jenom o samotném výkonu plavce. Člověk by asi neměl zpětně litovat toho, co udělá. Snažil jsem se sportu věnovat dál. V plavání jsem si užil svoje.“

Olympijská medaile pro Česko?

Jednou by to nemusel být až tak nereálný sen. Podle Jedličky jsou jednoznačně potřeba peníze. „Nájem, odměny trenérům a podobně něco stojí. Taky jsou ale potřeba vědomosti, nadšení a správní lidé. Plavců máme velkou hromadu. Ale pak potřebujete nakloněné příznivce jako rodiče, funkcionáři, trenéři, aby to byli lidé na správném místě.“

Plavec Jiří Jedlička

Taky proto založil Jiří Jedlička organizaci pro mladé plavce. „Jedná se o organizaci, která sdružuje plavecké oddíly napříč Českem. V tuto chvíli působíme v osmi městech na deseti bazénech. Členská základna zahrnuje asi 700 dětí. Organizace byla založená v roce 2011, abychom pomohli českému plavání a posunuli ho zase o krok dál. V Pardubickém kraji fungujeme samozřejmě v Pardubicích, dále ve Skutči, v Chrudimi, v Litomyšli a v Ústí nad Orlicí.“

Bez výsledků není sponzor

Je to jako v každém malém sportu. Těžko se hledají sponzoři. „Plavání není sport typu hokej, tenis, fotbal. Člověk musí patřit k absolutní evropské špičce, aby z toho dokázal vyžít. Rozhodně to v tuto chvíli není tak, že by si člověk mohl žít jako Michael Phelps v Americe.“

Ke zvýšení popularity jednoznačně slouží výsledky. „Nemůžete jít za případnými sponzory s tím, že máte bohulibou myšlenku. Musíte přijít s výsledky, ne s prázdnýma rukama, s něčím nehmatatelným. V případě výsledků by se situace jednoznačně otočila, tak jako třeba v případě biatlonu,“ myslí si Jiří Jedlička.

autor: MAL
Spustit audio