Jiří Stočes: Německo potřebuje české učitele němčiny!

Němci naléhavě potřebují české učitele němčiny! Na první poslech to možná vypadá jako novinářská kachna či vtípek do silvestrovského vysílání, ale je to pravda pravdoucí.

Německý postoj k imigraci

Na rozdíl od Česka se Německo potýká se skutečně obrovským počtem přistěhovalců. Ačkoli i v této zemi se každou chvíli demonstruje proti údajné islamizaci a roste podpora radikálních skupin volajících po stavění zdí, plotů a ghett, přeci jen jsou stále ještě dost slyšet i názory vůči imigrantům o poznání vstřícnější – ať už pod hesly solidarity, křesťanské lásky k bližnímu či budoucího ekonomického růstu, který by jinak díky demografickému úbytku „čistokrevných“ Němců nebyl možný. Ostatně první gastarbeitři přišli do Německa na pozvání německé vlády už před více jak půl stoletím. Zkušenosti s nimi jsou převážně pozitivní, i když zdaleka ne vždy. Proto také Německo možná více než jiné země usiluje o maximální integraci přistěhovalců. Jejím základním předpokladem je pochopitelně zvládnutí jazyka a školní vzdělání.

Resort školství je v Německu plně v pravomoci jednotlivých zemských vlád, takže v každé spolkové zemi to vypadá trochu jinak. Vesměs však jsou děti přistěhovalců integrováni do běžných škol, kde jim je pak poskytována speciální podpora. To mimochodem v českém školství zrovna dvakrát nefunguje.

Sasko hledá učitele i v Čechách

Razantní nárůst žáků s těmito specifickými potřebami v průběhu loňského roku přinesl okamžitě i nutnost navýšit počet učitelů a pedagogických asistentů, kteří by v tzv. vyrovnávacích kurzech učili děti přistěhovalců německy. Jenže kde je nahonem vzít? Saské ministerstvo kultu proto rozjelo mohutnou náborovou kampaň. A v Saské Kamenici, či chcete-li v Chemnitz, která pociťuje nedostatek učitelů asi nejsilněji, se rozhodli oslovit s nabídkou učitelského místa i české absolventy studia učitelství německého jazyka, respektive, jak se to označuje v Německu, němčiny jako cizího jazyka. Jejich kvalifikace je v tomto ohledu nepochybná. Saská strana nabízí vedle pracovního místa pomoc při hledání ubytování, vyřizování víza, pracovního povolení apod. Začínající učitelé také jistě ocení metodické vedení zkušenějšího kolegy, které je v Sasku – opět na rozdíl od českých škol – běžné. A jistě podstatným argumentem pro kariéru učitele němčiny v Sasku je výše platu, který je v přepočtu zhruba trojnásobný oproti tomu, který dostane nastupující němčinář v české škole.

Na vlastní kůži

Podnětem pro tento příspěvek bylo vyprávění studentky posledního ročníku studia učitelství německého jazyka na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity, která se společně se sedmi dalšími studentkami z Plzně a dvěma z Českých Budějovic zúčastnila minulý týden v Chemnitz třídenní náborové akce. Kromě několika seminářů o pracovně-právních otázkách a systému saského školství byly studentky jeden den přítomny výuce žáků z imigrantských rodin v jedné z místních škol. O české návštěvě psaly dvakrát po sobě místní noviny, dvouminutovou reportáž odvysílala i televize. Dívky přišel pozdravit kdekdo z místních politiků a vysokých státních úředníků. Dbalo se i na prezentaci města a jeho kultury. Snaha hostitelů získat české němčinářky jako ideální posilu byla zkrátka evidentní. A výsledek? Dvě studentky na pracovní smlouvu kývly hned, ostatní váhají, ale dá se tušit, že aspoň některé nabídku přijmou. Kromě toho na plzeňskou fakultu dovezly stojan s propagačním plakátem takových rozměrů, že jej prostě nelze přehlédnout.

A co na to česká společnost?

Co říci závěrem? Není pochyb o tom, že současná migrační krize přináší zcela nepředvídatelné problémy a nemalá rizika. Stejně tak ale přináší i nečekané příležitosti a výzvy. Jistě se mezi námi najde nemálo těch, kteří české učitelky a učitele odcházející učit do Německa děti imigrantů odsoudí, budou je strašit, anebo jim budou závidět vydělané peníze. Snad se ale najde i dost takových, kteří jim stejně jako já budou držet palce.