Psychiatr: předcházet depresím je třeba už výchovou dětí

Ve srovnání s historií si nežijeme nijak špatně, přesto v ordinacích psychiatrů přibývá lidí s diagnózou „deprese“. Hovoří se dokonce o pandemii depresí. Odborníci upozorňují na to, že na vině často nejsou tělesné příčiny, ale spíš styl našeho života.

„Ze života současného člověka se vytrácí příběh. Dřív byl život kontinuálnější, začínal narozením a končil smrtí, která byla zákonitou součástí života. Dnes žijí lidé víc vedle sebe než společně, žijí život skokově, od jedné scény ke druhé. Z života se vytrácí nejen příběh, kontinuita, ale i smysl,“ upozorňuje primář Jiří Pokora z brněnské Psychiatrické nemocnice.

Čtěte také

Dřív jako podobná životní kotva sloužilo náboženství, ale i bez něj lze najít vlastní smysl života, i když je to těžší. „Někdy se mi stane, že mě osloví na ulici člověk s tím, že to je bývalý pacient a že už několik let nepije a že se má skvěle. To je lepší než jakékoliv antidepresivum, to si pak řeknu, že moje práce má smysl,“ uvádí vlastní příklad primář Pokora.

Dítě potřebuje upřímný zájem

Pro mnoho lidí se ale spíš než výsledek vlastní práce stává životním smyslem úspěch nebo štěstí. Mají pocit, že mají nejen právo naplňovat své sny a ambice, ale dokonce povinnost. Pokud se jim to z nějakého důvodu nepodaří, je jejich život v troskách a k depresi jen krůček.

DEPRESE
- závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem
- nemocný pociťuje často zmar a beznaděj, nedostatek motivace, neschopnost cítit potěšení (ahedonie), úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršenou pozornost a soustředění
zdroj: Wikipedia

„Dětem je často vštěpováno, že jsou jedničky. Když to třeba učitel ve škole zpochybní, rodiče se do něj hned pustí a stěžují si na něj. Ale dítě pak vyroste a přijde do reálného života. A najednou zjistí, že nejenže není jednička, ale není ani stovka a možná ani tisícovka. To pak snadno vede k depresi,“ popisuje Jiří Pokora.

Prevence deprese tak podle něj začíná už v útlém dětství. S dítětem je třeba mluvit a zajímat se o jeho problémy, ale i radosti. Což nemusí být tak snadné, jak by se mohlo zdát. „Dítě musí vidět náš pravý a nefalšovaný zájem. Není to snadné, protože dítě odhalí každou přetvářku,“ vysvětluje.

Zároveň primář Pokora zdůrazňuje důležitost pravidel, mantinelů, které dítěti dávají pocit bezpečí. „Někteří rodiče tvrdí, že svému dítěti dávají prostor se projevit a že ho nechtějí omezovat ve vývoji. Ale to jsou jen výmluvy a maskování nezájmu. Opravdový zájem o dítě s sebou nese i usměrňování. Dítě tomu rozumí a akceptuje to. Výsledkem pak je pocit bezpečí a menší pravděpodobnost vzniku duševních poruch,“ konstatuje primář Jiří Pokora.