Chci pracovat ve své zemi, je to třeba, říká afghánská raperka Sonita
Jako malá utekla Sonita Alizadaová z Afghánistánu do Íránu, kde se rozhodla stát se raperkou. Pozornost si získala hlavně písní Brides for Sale, v níž upozorňuje na praxi nucených sňatků. Nyní je na studiích v USA, v budoucnu se však chce vrátit do vlasti. „Moje země potřebuje lidi, kteří se snaží prosadit změny,“ uvedla v rozhovoru pro Český rozhlas. Interview se odehrálo během festivalu Jeden svět, kam raperka přijela jako ústřední postava dokumentu Sonita.
Jak teď vypadá vaše umělecká kariéra ve Spojených státech, kde jste už přes rok? Je to velká změna oproti Íránu a Afghánistánu?
Teď se naplno věnuji studiu, ale také dělám kampaň proti nuceným sňatkům dětí a dál se zabývám hudbou. Mám teď velkou odpovědnost a musím se víc snažit.
Od příjezdu do Spojených států jsem natočila jednu píseň o ženě, kterou v Afghánistánu zabili na ulici. Teď pracuji na své vůbec prvním songu v angličtině. Bude to anglická verze Brides for Sale, asi v doprovodu amerického rapera. Rapování v angličtině je pro mě zatím těžké a potřebuju víc času na zkoušení.
Kdy jste se jako rozhodla stát raperkou? To v Íránu ani Afghánistánu není u dívek úplně běžné.
Když mi bylo 14 let, žila jsem v Íránu a pracovala jako uklízečka. Nebylo to pro mě lehké zaměstnání a hledala jsem, jak vyjádřit před ostatními své pocity. Nejdřív jsem zkoušela zpívat v žánru pop music, ale to nebylo ono. Pak jsem vyzkoušela rap a zjistila, že to je nejlepší cesta, jak předávat důležitá poselství.
Je pořád tím hlavním poselstvím upozorňování na nucené sňatky?
Ano, tenhle problém je pro mě stále aktuální. Už jsem kvůli němu přišla o hodně kamarádek a moje malá neteř možná brzy bude ve stejné pozici, jako jsem byla já. I proto se chci tomuto tématu dál věnovat. Něco dalšího připadá v úvahu až někdy v budoucnu.
A jaká je teď situace ve vaší rodině? Jste v kontaktu? Vaše matka vás chtěla provdat, aby měl bratr peníze pro svoji manželku...
To, že mě moje máma chtěla prodat, ještě neznamená, že mě nemá ráda. Miluje mě a byla k tomu donucená. Ji také provdali, když byla ještě dítě, takže neznala jiný způsob. V Afghánistánu je to běžné. Je to tradice. Můj bratr pracuje a už se oženil. Rodina mě podporuje i v tom, co dělám. Ráda bych je brzy navštívila.
Do Íránu už bych se asi vrátit nemohla, i když bych ráda viděla své íránské přátele. V Íránu totiž ženy nesmějí sólově zpívat ani rapovat na veřejnosti. V Afghánistánu to zakázané není.
Vidíte svou budoucnost spíše ve Spojených státech, nebo v Afghánistánu?
V Afghánistánu, protože chci pomoct tamním ženám. Opravdu chci pracovat ve své zemi. Myslím, že moje země potřebuje lidi, kteří se snaží prosadit změny. Ale ty zaberou hodně času.
V Afghánistánu není jednoduchá situace, stále se tam bojuje a tamní ženy nemají přístup ke svobodnému vzdělání. Stále žijí podle tradičních představ a změny budou dlouho trvat. Budu potřebovat podporu vlády, nevládních organizací i dalších žen.
Mohli už lidé v Afghánistánu vidět dokument Sonita?
Ne, zatím ne. Ale režisérka filmu teď vyjednává s afgánskými televizemi, aby ho odvysílaly a tamní dívky viděly, že to jde i jinak. V Íránu ho samozřejmě není možné dostat do kina ani televize.
Až se vrátíte do Afghánistánu, myslíte, že tam budete moct uspořádat koncert?
Ano, ale je to trochu riskantní. Myslím, že vláda je mi nakloněná, ale běžní lidé můžou být nebezpeční. Asi budu potřebovat podporu afghánských úřadů, aby zajistily ochranku. Pak by to mělo být v pořádku.
