Ukrajina jen slibovala, říká krymský farmář dva roky po referendu. Svou volbu by neměnil
Přesně před dvěma lety obyvatelé Krymu drtivou většinou odhlasovali v kontroverzním referendu připojení k Rusku. Výsledky referenda ani připojení svět sice neuznal a Západ na Krym i Rusko uvalil sankce, ale běžní obyvatelé poloostrova jsou se svou volbou vesměs spokojení.
Vesnice Topoly Bachčisarajského okresu Republiky Krym. Mezi polorozpadlými staveními z krymského pískovce nebo ze dřeva se vyjímá dům s novou fasádou, novými přístavbami a upraveným okolím. Tady hospodaří Ukrajinec Valerij Fursenko.
„Stádo má 50 hlav, z toho dvacet krav je dojných. Staráme se o ně se ženou, dvěma syny a dvěma snachami. Je nás šest. Jenom pastevce si najímáme. Tamhle mám traktory a pronajal jsem si 30 hektarů polí, kde pěstuju lucerku na seno,“ popisuje.
To, co pan Valerij se svými syny vypěstují, prodávají potom v Sevastopolu na trhu.
Krym si připomíná dva roky připojení od k Rusku. Jak jsou dnes obyvatelé poloostrova spokojení se svým rozhodnutím, zjišťoval zpravodaj Martin Dorazín
„Na všechno máme dokumentaci. Každá kráva má svoji kartu a všichni máme zdravotní průkazy. Z mléka, smetany nebo tvarohu odebírají hygienici vzorky pokaždé, když zboží přivezeme na trh do Sevastopolu, přísně podle zákona. Za Ukrajiny jsme ale ještě museli navíc dávat kontrolorům úplatky,“ vysvětluje pan Valerij.
Kdyby mu někdo nabídl, aby se Krym vrátil Ukrajině, odmítl by. Říká, že teď je tu více pořádku, i když také více byrokracie.
„Za dva roky se toho moc udělat nedá, ale vidíme, že se hodně opravují silnice. Už jsou skoro ideální. Ukrajina nám jen slibovala, ale absolutně nic nesplnila,“ tvrdí.
„Za Ukrajiny zavřeli továrny - konzervárny a vinařské podniky rozebrali na železný šrot a ten prodali. V našem sovchozu jsme měli 126 aut, já jsem vozil ovoce a zeleninu až do Moskvy, otočil jsem to pětkrát až šestkrát za měsíc. Teď už nezbylo ani jediné auto. Měli jsme deset autobusů, které svážely děti do škol. Ukrajina to zrušila a teprve teď se to pomalu obnovuje,“ přidává pan Valerij další argumenty.
Jediné, co se podle něj zhoršilo, je zdravotnictví. Za ukrajinských časů bylo velmi drahé. Teď je sice zadarmo, ale úroveň není příliš dobrá.
„Tchýně má rakovinu. Abychom pro ni získali opiáty, musíme jet nejprve k obvodnímu lékaři, potom do místní nemocnice, odtud do nemocnice v Bachčisaraji, kde nám vydají potvrzení, že si léky můžeme vyzvednout v Simferopolu. Člověk se při tom hodně naběhá.“
Vesnice Topoly leží v malebné kopcovité krajině, která postupně přechází k severu v krymskou step. Rodina pana Valerije tady má také několik koní, ale ti jsou spíš pro zábavu. Včely z asi dvaceti úlů dávají med hlavně pro rodinu a to, co zbyde, se prodá na trhu.
'Jak jsme žili dřív, žijeme i dnes. Ale bezpečněji.'
Paní Fursenková nabízí k čaji sladkosti a domácí slaninu. Ani ona už by se na Ukrajinu vrátit nechtěla.
„Jak jsme žili dřív, tak žijeme i dnes. Není to lepší, ani horší. Prostě v klidu pracujeme a nemusíme se bát o svoji bezpečnost. Dokonce i dřív, když jsme žili na Ukrajině, necítili jsme se tak. V Kyjevě se na nás dívali skrz prsty, jako by Krym ani nebyl součástí Ukrajiny. Krym byl opravdu vždycky blíž k Rusku,“ říká.
Rodina se o velkou politiku moc nezajímá. Příchod ruských úřadů znamená pro Fursenkovi hlavně víc řádu, pořádku a klidu.
