Část lidí na Krymu oslavuje připojení k Rusku, část spíš řeší problémy, které s tím přišly
Přesně před dvěma lety Krym vyhlásil nezávislost na Ukrajině. Stalo se tak po kontroverzním referendu, které se odehrálo pod dohledem ruské armády. Nezávislost trvala jen den. Už 18. března Rusko rozhodlo o přijetí Krymu do své federace, což mezinárodní společenství odsoudilo. Zatímco krymské úřady v těchto dnech pořádají velkolepé oslavy historických událostí, běžní lidé žijí svými problémy, z nichž řada souvisí právě s „odstřižením“ poloostrova od Ukrajiny.
Jeden z nejčastějších zvuků, které lze v těchto dnech v Simferopolu slyšet, je zvuk generátoru elektřiny. Od podzimu tu stále dochází k plánovanému odpojování vesnic, měst či obvodů – proudu je nedostatek.
„Myslela jsem si, že budu rodit při svíčkách, rozpis vypínání elektřiny byl dost drsný: dvě hodiny proud šel a dvě hodiny nic. Začalo to před Silvestrem a ještě včera byly výpadky,“ stěžuje si Maria Razgonjajevová, čerstvá matka a rodačka z Jalty, turistické perly Krymu.
O tom, jak vypadá Krym dva roky po kontroverzním připojení k Rusku, natáčel zpravodaj ČRo Martin Dorazín
„Nadáváme na to, že v Simferopolu jezdí trolejbusy a ulice jsou tam osvětlené, zatímco nám elektřinu pořád vypínají. Distribuce je nespravedlivá,“ dodává žena.
V zimě podle ní bývá v Jaltě těžko. „Když se rozpadl Sovětský svaz a my se ocitli na samostatné Ukrajině, centrální vytápění zkolabovalo, kotelny přestaly topit. Teplá voda tekla jednou týdně a vytápění fungovalo maximálně hodinu denně, takže si lidé pořídili plynové nebo elektrické topení. A my máme doma všechno na elektriku,“ říká.
Kvůli ukončení dodávek proudu z Ukrajiny a fatálnímu nedostatku elektřiny přestala jezdit i nejdelší trolejbusová linka na světě – ze Simferopolu do Jalty.
Situace by se měla zlepšit v dubnu, kdy se Krym a Rusko propojí dalším podmořským kabelem vysokého napětí, elektřina však není jediným problémem místních lidí.
Většina obyvatel Krymu si už sice stačila pořídit pro některé z nich vysněné ruské občanky, ale s ostatními doklady nikdo moc nespěchá. Před dopravní policií se tvoří několikadenní fronty aut, jejichž majitelé musí do konce března vyměnit ukrajinské espézetky a technické průkazy za ruské.
„Tady Vitalik tu stojí už druhý den, přijel včera v deset dopoledne, a kdy se dostane na řadu, to nikdo neví. Ti, kdo mají na dopravním známé, nás předbíhají,“ říká pan Pavel. Dělá mluvčího panu Vitalijovi, který je tak rozmrzelý, že sám mluvit nechce, aby nemusel použít ostřejší výrazy.
Mnozí majitelé aut do poslední chvíle s výměnou značek otáleli. Jak vysvětluje pan Alexandr, s těmi ukrajinskými lze navštívit příbuzné na Ukrajině, s ruskými to nejde.
„Kvůli sankcím a celkové náladě na Ukrajině nás nechtějí pouštět se značkami vydanými na Krymu. Je to velmi nepříjemné pro ty, kteří mají číst rodiny na Ukrajině. Jak tam budou jezdit, to nevím. Problém není na ruské straně – naši vás přes hranici pustí, ale Ukrajina vás nechce přijmout,“ říká pan Alexandr.
Krymské úřady pohrozily, že ten, kdo si espézetku nevymění včas, bude od prvního dubna jezdit autem jenom na plošině odtahové služby.