Trasa z Lodže do Barcelony měří 5 tisíc kilometrů. Hendikepovaný cyklista ji ujede za 18 dní
Na kole nešlape, ale hýbe rukama. Za 18 dnů ujede 5 tisíc kilometrů. Právě tolik měří trasa z polské Lodže do Barcelony ve Španělsku a zpět. Při svém pokusu o překonání vlastního rekordu se hendikepovaný polský cyklista Krzysztof Jarzebski zastavil i v Plzni a v Praze. Teď už míří přes Vratislav domů do Lodže.
Krzysztof Jarzebski trénoval desetiboj, než ho nádorové onemocnění připravilo o obě nohy. Choroba ho nezlomila. Přesedl na kolo pro vozíčkáře a rozhodl se zdolávat vytrvalostní trasy. Přejel už Spojené státy z východu na západ.
Loni projel trasu z Lodže do turecké Ankary a zpět. Celkem 4600 kilometrů. Protože chce vždy ujet ještě delší trasu, rozhodl se letos pro cestu do Barcelony. Tím si svůj rekord zvýší na 5 tisíc kilometrů. Na cestu se musel vydat ještě v zimě, protože na jaře ho už čeká zaplněný tréninkový a závodní kalendář. Počasí mu ale příliš nepřálo.
Hendikepovaný polský cyklista jede trasu z Lodže do Barcelony, natáčel s ním redaktor Pavel Novák
Pan Krzysztof se musel prát s deštěm, krupobitím a sněhovými vánicemi. A to v místech, kde by to nečekal. Na jihu Francie. Denně musel ujet kolem 230 až 250 kilometrů rychlostí asi 30 kilometrů za hodinu.
Do konce trasy mu už zbývají jen dva úseky. „To víte, je to silová disciplína. To co musí mít normální cyklista v nohách, my hendikepovaní musíme nahradit rukama. Tenhle sport se nedá dělat jen na silnici. Musíte chodit do posilovny a zvedat činky. Jezdí se i přes hory. Když na silnici jedu kolem cyklistů a vidím, že si dávají pauzu a odpočívají, vím, že tohle si já dovolit nemohu,“ popisuje pan Jarzebski.
Rio de Janeiro?
Byla cesta do Barcelony pro pana Krzysztofa jen pokusem překonat svůj vlastní rekord, nebo to byla i příprava na letní paralympijské hry v Riu de Janeiru? „To je sen každého sportovce. Už jsem získal nějaké medaile. Zbytek je na tom, kdo sestavuje reprezentační tým. Závodník o tom nerozhoduje, ale šanci určitě mám.“
Pan Krzysztof Jarzebski je příkladem pro mladé tělesně postižené sportovce. Je důkazem toho, že i s hendikepem se dá dosahovat špičkových výkonů.
Má radost z toho, když mu někdo zavolá a řekne, že díky němu se také dal na cvičení a začal trénovat. Když mu třeba maminka postiženého chlapce řekne, že její syn chce být jako on, a ne jen stále sedět na vozíku. To přináší panu Krzysztofovi Jarzebskému uspokojení.
