Breivikův svět a norská vězeňská utopie

Jaký je Breivikův svět? A na co si u soudu pachatel teroristických útoků z 22. července 2011, při nichž zahynulo celkem 77 lidí, stěžuje? Podrobnosti nabízí magazín stanice BBC.

Ve vězení s nejpřísnějším režimem obývá Breivik tři cely. V jedné spí, v další studuje, ve třetí lze cvičit. Denně má přístup na sportovní hřiště, může sledovat televizi a číst noviny. Disponuje počítačem, ovšem bez přístupu na internet, může si sám připravit jídlo a vyprat oblečení, je mu dovoleno telefonovat s „kamarádkou“.

Je v kontaktu s personálem věznice, knězem a zdravotníky. Podle BBC odmítl hrát s dobrovolníky šachy, zúčastnil se však vězeňské soutěže o nejlepší dům vytvořený z perníku.

Čtěte také

V izolaci je držen od svého zatčení v červenci 2011. Bylo mu například zakázáno korespondovat s lidmi z amerického spolku Árijské bratrstvo a s jedním ruským neonacistou, který je rovněž za mřížemi. Nesmí dostávat dopisy od sympatizantů.

Byl podroben několika tělesným prohlídkám a často byl spoutáván. Od návštěvníků zvenčí je oddělen skleněnou přepážkou. S jedinou výjimkou. Tváří v tvář, těsně před její smrtí v roce 2013, se setkal s matkou.

Dvě „nejpříjemnější“ věznice na světě

Jak to ale vůbec vypadá v norských vězeních, jež celý svět považuje za nevídaně pohodlná a velkorysá? Magazín BBC popisuje systém, který jeden z amerických návštěvníků nazval „vězeňskou utopií“. Hned dvě norské instituce soupeří o titul „nejpříjemnějšího“ nebo „nejhumánnějšího“ vězení na světě.

Čtěte také

Na vězeňském ostrově Bastoey, ležícím jižně od Osla, se odsouzení mohou volně pohybovat v takřka bukolickém prostředí, kde chovají domácí zvířata. Lyžují, vaří si, hrají tenis nebo karty. Mají vlastní pláž a dokonce provozují trajekt spojující ostrov s pevninou.

A odpoledne, když většina vězeňského personálu odejde domů, zůstává jen pár hlídačů, aby dohlíželi na 115 vězňů. „V norském vězeňském systému preferujeme takzvaný princip normality,“ říká ředitel káznice Tom Eberhardt. „Každodenní život ve vězení by se od obyčejného života měl lišit co možná nejméně.“

Halden - liberálněji už to nejde

Druhým zařízením, které ohromuje zahraniční návštěvníky, je Halden, také v jižním Norsku, poblíž švédských hranic. V roce 2014 sem finská televizní společnost pozvala bývalého ředitele věznice z New Yorku Jamese Conwaye.

„Nemyslím si, že můžete být ještě liberálnější, pokud nechcete dát vězňům klíče,“ shrnuje své dojmy z věznice Halden James Conway.

Conway byl překvapen ocelovými noži v kuchyni a dobře vybavenou dílnou zásobenou pilami, kleštěmi a pilníky na železo. „Nemusíte je ani zapékat do koláčů.“ Stejně ho překvapilo i plně vybavené vězeňské hudební studio. „Tohle je vězeňská utopie. Je to nejlepší vězení, jaké byste si mohli představit – kdybyste byli vězněm,“ říká.

Ale i když je Halden navenek káznicí s ostrahou a tradičními vysokými zdmi, není typickým vězením. Většina norských vězňů se, alespoň pro začátek trestu, ocitne v místech, která fungují jako klasická nápravná zařízení. Okna jsou tu zamřížovaná a vězni zamčení ve svých celách, vyjma doby, kdy se účastní skupinových aktivit.

Pachatel by měl mít stejná práva, jako běžní Norové

„Vězni si často začínají odpykávat svůj trest ve vězení s vysokou ostrahou,“ říká Jan-Erik Sandlie, zástupce velitele Norské vězeňské služby. Ke konci trestu mohou být přemístěni do jakýchsi mezistupňových zařízení, v mnoha ohledech připomínajících běžný život. „V této fázi mohou vězni například navštěvovat rodinu. Chceme, aby byli po propuštění na běžný život připraveni co nejlépe,“ osvětluje ředitel věznice Bastoey, Tom Eberhardt.

Čtěte také

Podle norských penologů by mělo být vězení omezením svobody, ale ničím víc. To znamená, že pachatel by měl mít stejná práva jako ostatní lidé žijící v Norsku, a život uvnitř by měl co nejvíc připomínat normální realitu. Všichni norští vězni mají například právo studovat a všem je povoleno volit. Tresty jsou velmi krátké. Průměrně netrvají více než 8 měsíců a skoro 90 % trestů je kratších než rok. O to důležitější je podle vězeňských odborníků a sociálních pracovníků následná resocializace.

Jen 94 lidí, včetně Breivika, je v Norsku odsouzeno k „preventivnímu uvěznění“ s co nejpřísnějším dohledem. To znamená, že mohou být drženi za mřížemi déle, než je nejdelší zákonem povolený trest 21 let, pokud jsou stále považováni za nebezpečí pro společnost.

Klady a zápory norského vězeňského systému

Norský vězeňský systém má doma i kritiky, kteří poukazují na jeho přílišnou mírnost. Ale je těžké argumentovat, že nefunguje. Když vězni opustí káznice, většinou se do nich už nikdy nevrátí. Norská 20% recidivita je jedna z nejnižších na světě. Například v Británii činí asi 45 % a ve Spojených státech je více než 76 % vězňů do 5 let znovu zatčeno – vypočítává BBC.

Obránci norského systému také poukazují na to, kolik peněz se ušetří úspěšnou převýchovou a opětovným začleněním napravených delikventů do běžného života. „Úřady v Americe a Velké Británii by se měly samy sebe zeptat, jestli ty astronomické sumy, které vynakládají na to, aby zavřeli lidi za vysoké ploty a ostnatý drát, měly za posledních 150 let nějaký pozitivní účinek,“ nabádá Tom Eberhardt.

pobreží|foto: Robert Mikoláš

Norský model, a to přiznávají i zainteresované složky, má – a to zejména v posledních letech – i slabá místa. Skoro 35 % všech lidí za norskými mřížemi pochází z jiných zemí, hlavně z Polska, Litvy a Rumunska. „To vytváří problémy spojené s jazykem, komunikací a bezpečnostní riziky,“ osvětluje Jan-Erik Sandlie.

„Mnoho norských vězňů tráví čas studiem, navazováním kontaktů ve vnějším světě a zejména hledáním práce. To vše je pro vězně z ciziny nezajímavé, protože mohou být po uplynutí trestu deportováni, nebo je čeká přesun do jejich rodné země, kde si odsedí zbytek trestu.“ Přes tyto problémy však ani politici, ani veřejnost nejeví vážný zájem o to, norský vězeňský systém a jeho humánní přístup jakkoli měnit,“ uzavírá BBC.