Karel Hvížďala: Brigit, Pesach, Velikonoce a orakulum

Protože se ale slavnostem nechtěla vyhnout, vracela se ke starým keltským zvykům. Ti věřili, že za měsíčních únorových nocí, když slunce vstoupí do znamení Vodnáře, rodí se jehňata a led začne poznenáhlu tát, nastává konec říše černého boha a jeho družky Morrigan. Ta se omlazená promění v Brigit a projíždí zemí na hřbetě jelena a budí spící semena a třese stromy, aby v nich začala proudit míza.

Svátek Brigit byl především svátkem očišťování. A v zemědělství byl důležitým dnem vykládání orákul. V ten den se chtěli lidé dovědět, jaké bude počasí, kdy se může začít s orbou a jak vysoký bude len. Lidové moudro říká: Tolik hodin, kolik se bude medvěd na Hromnice slunit, tolik týdnů potrvá ještě zima.

Květinou svátků světla je sněženka, která oznamovala návrat bohyně, která uvádí do pohybu nejen všechna vodstva, ale hýbe i životními mízami lidí. Období její vlády v sobě mělo něco bláznivého, lehkomyslného. Pořádaly se divoké a hlučné průvody k probuzení zrna. Pluh, který začal rozrývat půdu, aby mohlo pole přijmout semena, měl silný sexuální aspekt.

Čtěte také

Vrcholem vlády krásné Brigit je jarní rovnodennost, doba květu trnky, jilmu nebo kručinky. Velikonoce určuje lunární kalendář: Neděle velikonoční je vždy po prvním jarním úplňku, jak určil Koncil nicejský v roce 325, což v roce 2016 připadá na 27. březen a příští rok zase až na 16. duben.

Původně se slavily Velikonoce společně s židovským svátkem Pesach, který připadá na 14. a 15. dne měsíce nisaru. Je to jeden z nejdůležitějších židovských svátků: připomíná vyjití z egyptského otroctví a cestu ke svobodě, ale zároveň je stejně jako za Keltů oslavou probuzení půdy a země.

Židé u sederové hostiny|foto: Jana Šustová

Po roce 1948, kdy se ujali moci komunisté, kteří zakázali církevní řády a obvinili řeholníky z velezrady a vyzvědačství, uspořádali s nimi monstrproces právě v době Velikonoc: od 31. března do 5. dubna 1950. Tehdy jich bylo odsouzeno deset: jeden dostal doživotí, zbylí dohromady 132 let vězení. Zřejmě se tak chtěli ještě jednou pomstít židovskému králi jako římský prefekt Pilatus Ponský.

Z původních oslav zbyly jen sněženky, nevázané dovádění na Den žen 8. března a očista. Před Velikonocemi se všude uklízelo, i ve školách.

Při jednom takovém úklidu spadl v naší třídě zarámovaný portrét prezidenta Antonína Zápotockého. Při dopadu na zem se rám i sklo rozbily a pod portrétem tehdejšího prezidenta se objevil nejen bývalý prezident Gottwald, ale i Beneš s Masarykem. Babička, když jsem jí to vyprávěl, suše poznamenala: Vykoukly na vás dějiny. Orakulum praví: Dějiny mají delší nohy než lež.