Červený kříž rozdává opuštěným dětem v Riu velikonoční čokoládu
Brazilské děti dostávají o Velikonocích čokoládová vejce velká jak pštrosí, nebo alespoň krabičky s bonbony či čokoládovou tabulku. Ne všechny ale mají takové štěstí, že se jim tohoto tradičního dárku dostane – třeba ty v sirotčincích nebo dětských útulcích. Dobrovolníci z Červeného kříže v Riu de Janeiru se rozhodli to napravit.
Před východem z metra nedaleko riodejaneirské pláže Copacabana stojí auto, stan a několik lidí se znakem Červeného kříže.
Děvčata s nasazovacíma králičíma ušima čekají na rodiny vycházející s dětmi. Dítěti dají sáček s čokoládovými bonbony a na zápěstí potom přidělají pásek s vyplněným jménem rodiče a telefonním číslem.
Dobrovolnice Thainar Xavierová říká, že každý víkend se na plážích v Riu de Janeiru rodičům ztratí několik desítek dětí, a tak spojili tuhle akci s velikonoční.
Brazilské děti si nedokážou Velikonoce představit bez čokolády. Na ty, které nikoho nemají, si vzpomněla v Riu de Janeiru mládež z Červeného kříže. Natáčel David Koubek
Rodiče se většinou pojistce na ruce svých ratolestí nebrání a děti se zase nebrání čokoládovému balíčku. Při otázce, jestli má ráda čokoládu, se Giovanna Santanová dívá, jako by nerozuměla. „O Velikonocích ji jím opravdu více než jindy,“ svěřuje se.
Bonbony v celofánu s nálepkou Červeného kříže letos budou ale už druhým rokem dělat radost hlavně těm, kterým jinak nemá kdo tento velikonoční dárek dát.
„Letos jsme podruhé vyhlásili v Červeném kříži sbírku čokolády. Sešlo se nám 65 kilogramů. Všechnu jsme ji rozehřáli a udělali z ní přes 5000 bonbonů,“ popisuje Rodrigo Quintanilha z mládežnické skupiny Červeného kříže.
Sladké kostičky bude se svými kolegy rozdávat po sirotčincích a útulcích pro děti bez střechy nad hlavou celý týden. Jak vysvětluje, nejde jen o to, aby děti dostaly „něco na zub“.
„Chceme přenést do těchto míst trochu velikonočního ducha dětem, které nejsou zvyklé, že by si na ně někdo někdy při takové příležitosti vzpomněl. Rádi bychom je trochu dostali z izolace, ve které žijí, aby si s nimi pohrál někdo zvenčí a trochu je rozradostnil.“
Bez dětské radosti by podle mládežníků z Červeného kříže Velikonoce nebyly Velikonocemi.
