Nic před dětmi neskrývat! míní obyvatelé Bruselu. Po antentátech se na náměstí scházeli i rodiče s dětmi
Po teroristických útocích v Bruselu, při kterých zemřelo přes 30 lidí, se lidé scházeli každý den na Burzovním náměstí, place de la Bourse, aby vyjádřili solidaritu příbuzným obětí atentátů. Byl tam i zpravodaj Jan Šmíd, který zachytil několik příběhů.
Na burzovním náměstí narazím mezi prvními na dvojici kurdských uprchlíků ze Sýrie, kteří utekli před Islámským státem. Belgie jim umožnila nový život a terorismus jako by je dostihl. Jsou tu spokojení, učí se francouzsky a cítí velkou vlnu solidarity se zemí, která se jich ujala.
Kdyby bylo potřeba, tak jsou připraveni proti Islámskému státu, kterému většinou ve frankofonních zemích říkají Daech, bojovat. Z francouzštiny zatím mnoho slov neznají, ale i tak velmi dobře rozumím všemu, co chtějí říci.
Atmosféra na place de la Burse je decentnější a intimnější, než bývá na podobných shromážděních v Paříži. Nezpívají se hymny, lidé zapalují svíčky a malují vzkazy na chodník. Ve výkladních skříních jsem viděl hodně obrázků Tintina, kterému často přimalovali slzu.
Potkal jsem tu řadu lidí, mnozí mi vyprávěli, kde zrovna byli, když se dozvěděli o útocích, jiní popisovali, že stanicí metra Maalbek, kde došlo k výbuchu, projíždějí každý den. A potkal jsem i několik z těch, kteří přišli o při útocích o své blízké – jedním z nich je i student práv Michel.
Během útoků přišel Michel o kamaráda, bylo mu divné, že se mu nemohl celý den dovolat, zkoušeli to i jeho přátelé. Pak se dozvěděli, že je na jednotce intenzivní péče a prý bojuje o život, nemohli ho ani jít navštívit.
Ráno pak svůj boj prohrál. Michel nikdy nezapomene na telefonát, kdy se o jeho smrti dozvěděl. Jeho kamarád prý udělal jedinou chybu, byl prostě v nesprávný čas na nesprávném místě – na stanici metra Maalebek.
O kousek dál malují děti křídou na chodník různé obrázky – jejich učitel Gaston vysvětluje, že je sem vzal úmyslně. Je přesvědčen o tom, že děti – bez ohledu na jejich věk – cítí, že se něco děje, vidí televizní zprávy, a proto dává přednost jim raději hodně věcí vysvětlit, než jim nic neříkat.
I proto je sem vzal. A když se ho ptám, jestli se mohu na něco zeptat jeho dětí, tak se hned tři sami hlásí. Malý klučina říká, že napsal na chodník velké „No“, tedy ne. Prý proto, že nemá rád lidi, co zabíjejí.
