Marseillský Babylon
Přístav Marseille byl po staletí pro Evropany bránou do Severní Afriky, pro Afričany naopak bránou do Evropy. Babylonské prolínání kultur napříč Středozemním mořem se otisklo i do názvu festivalu a hudebního veletrhu Babel Med, který už dvanáct let koncem března probíhá v areálu bývalých marseillských doků. Ty nejzajímavější z účinkujících jste slyšeli v reportáži v pondělní Čajovně.
Žánrový rozsah každým rokem expanduje: středomořské styly nejprve obohatila hudba Asie i Indického oceánu, letos získala prostor též Kanada i Skotsko. Silně je zastoupena místní scéna - pravidelně tu slyšíte ty nejlepší skupiny z Marseille i celého jihofrancouzského regionu, známého pod historickým jménem Oksitánie. K největším kapacitám žánru patří zpěvák Manu Theron, který svoji skupinu pojmenoval podle marseillské bohémské čtvrti, v oksitánštině nazývané La Plana. Theronův sbor Lo Cor de la Plana mnohokrát vystoupil v Česku - a letos v Marseilli představil Theron svůj nový projekt, trio s názvem Sirventés. Co vlastně to jméno znamená? A z které doby pochází?
Manu Theron: "Sirventés je druh poesie, žánr. Středověké oksitánské písně tvořilo několik žánrů, nebyla to tedy jen zpívaná milostná poesie, ale též politické či satirické písně, zvané sirventés. To byl tehdejší protest, důležitý o to více, že oksitánština byla hlavním jazykem evropské poesie. V Itálii či Anglii aristokracie tento jazyk preferovala, například Richard Lví Srdce napsal v oksitánštině několik básní. V oksitánské poesii měly milostné písně docela jednoduchou formu, snažily se v málo slovech vystihnout komplikace lidských emocí, kdežto sirventés je naopak předchůdce všech pozdějších polemik, používá množství slov a velmi vybroušené argumenty. "
Pokud trio Sirventés budilo úžas, další z receptů středozemské hudební kuchyně byl dobře načasovanou výbušninou. Renaud Garcia-Fons si během let vytvořil reputaci jako nedostižný improvizátor, jehož umění vyzní daleko lépe v koncertním dialogu nežli na studiovém albu. Jeho nástrojem je pětistrunný kontrabas, a i když je svým talentem srovnáván s houslovým virtuosem Paganinim, jeho doménou nejsou efektní instrumentální exhibice, ale jemné a přitom mistrovské posuny v technice, jimiž dokáže z kontrabasu vyloudit netušené, a přitom zcela organické tóny. V Marseilli vystoupil Garcia-Fons v duu s obdobně vynalézavým pianistou Dorantesem, který jako první přenesl komplikované melodie andaluského flamenca na klaviaturu piana.
Velkým překvapením byla i skupina Saodaj z ostrova Reunion, který je zámořskou součástí Francie. Nejvýraznější místní žánr maloya vznikl podobně jako americké blues z písní černošských otroků, ale členové Saodaj jej obohatilii o nečekané vlivy - a v sestavě měli i luku podobný nástroj bobre, který je původem z Afriky a který se nejvíce rozšířil v Brazílii pod jménem berimbau.
Pravidelným zpestřením přehlídky je každoročně stylově vybroušený portugalský žánr fado. Letos jej reprezentoval Ricardo Ribeiro, o němž v brzké budoucnosti určitě uslyšíme. Ostatně Babel Med je i osvědčeným lovištěm českých festivalových organizátorů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
