Proč ještě neexistují umělé hlasivky?

Také o tom nám vyprávěl u příležitosti Světového dne hlasu, který připadá na 16. duben, světově uznávaný český vědec Jan Švec.

Ten proslul především jako vynálezce videokymografie – unikátní metody pro vysokofrekvenční optické sledování kmitů hlasivek, díky níž lze snáze odhalovat i jemná poškození tohoto důležitého orgánu.

Hlasivky jsou zatím pro vědce nezdolanou překážkou

Po svém dlouholetém působení v Centru péče o nemocné s poruchami hlasu, řeči a vadami sluchu v Praze a sedmiletém zahraničním pobytu v Národním centru pro hlas a řeč v Denveru, USA a na Univerzitě v Groningenu v Nizozemsku se RNDr. Jan Švec, Ph.D. et Ph.D. vrátil v roce 2007 na Univerzitu Palackého, kde v současnosti působí na katedře biofyziky Přírodovědecké fakulty.

Jak říká Jan Švec, řeč je základem dorozumívání a to, jak důležitý je lidský hlas, si většinou začneme uvědomovat až tehdy, když ho začneme ztrácet. Pacientům, kteří například onemocní rakovinou hlasivek nebo hrtanu, musí lékaři celý hrtan i s hlasivkami odoperovat.

Ačkoliv moderní medicína umí nahradit všemožné části lidského těla – ať už umělými protézami nebo transplantáty od zemřelých dárců, lidské hlasivky jsou stále nad její síly.

„Když se zkoumala zátěž, jakou ty hlasivky musí vlastně vydržet, tak se zjistilo, že hlasivky vykonají více než milion kmitů za den, u hlasových profesionálů to může být až pět až deset milionů kmitů za den. Takže ty hlasivky když se otevírají a zavírají, tak ony na sebe naráží a to máme miliony kolizí za den.

Proud vzduchu při průchodu mezi hlasivkami dosahuje mimořádných rychlostí, až 50 m/s. To je 180 km/h. Můžete si to představit jako vítr o síle hurikánu, který naráží na dva tenké proužky látky. Zkoumané materiály zatím nevydrží extrémní mechanickou zátěž a brzy přestanou správně fungovat. Vědcům se ani nepodařilo najít látku, která by vydávala zvuk stejných vlastností, jako má lidský hlas."

Jediné řešení pro ty, kdo ztratili hlas, jsou zatím jakési vnější hlasivky – elektrolaryngy, malé válečky, které se přikládají ke krku na místo chybějících hlasivek, kde rozvibrují krční stěnu.

Hlas, který vydávají, je ale velmi nepřirozený a nepříjemný. Vědci na mnoha pracovištích po celém světě se proto snaží vyvinout takovou náhradu, která by byla skutečnému lidskému hlasu blíž.

Přesto hlasivky zatím stále zůstávají nezdolanou překážkou. Například pro lidi, které rakovina hrtanu připravila o hlasivky, řešení zatím vědci neznají. Jen těžko si můžeme představit, co znamená ztráta hlasivek, a tedy schopnost se běžně dorozumívat.