OBRAZEM: Příběhy z Terezína přenesla do Ria výstava. Historii vyprávějí obrázky dívek z ghetta
Výstava s příběhy z terezínského ghetta dorazila do čtvrtého brazilského města. Obrázky dívek z pokoje 28 a vyprávění o hrůzách války jsou tentokrát k vidění v Národním historickém muzeu v Riu de Janeiru. Na zahájení výstavy přišli i lidé, kteří mají na Terezín osobní vzpomínky.
„Můj bratr byl s nimi v tom samém baráku. Byly tam 12 a 13leté děti. Já byl s většími," popisuje Alfréd Sobotka.
Působí jako český honorární konzul v Riu de Janeiru, kam přišel krátce po válce. Podle tohoto bodrého muže přezdívaného Senhor Freddy je výstava hlavně pro nové generace, aby se poučily a nikdy se takové hrůzy už neopakovaly.
Příběhy z Terezína přenesla do Ria výstava. Historii vyprávějí obrázky dívek z ghetta. Na místě natáčel jihoamerický zpravodaj David Koubek
„Nedá se to zapomenout, pamatuji si na všechno. Ale v Terezíně to nebylo tak hrozné, co nás čekalo potom, bylo daleko horší," dodává Sobotka a myslí tím Osvětim.
On přežil, ale nacisté poslali do plynové komory jeho bratra i otce. Zavraždili také Eriku, jednu z dívek z terezínského ghetta, jejichž obrázky se tu vystavují.
Do Brazílie se expozice dostala díky pátrání Eričiny sestry Moniky Stránské a její dcery Karen Zolkové. Snažily se dopátrat jejího osudu.
Přes jeden obrázek v pražském židovském muzeu našly další. Později objevily i ony dívky z ghetta, které vychovatelky přiměly malovat, aby se odpoutaly od hrůz války.
„Cítím silné emoce, jako bych do Brazílie přivážela samotná děvčata z pokoje 28. Jejich vlastní přání přece bylo vyprávět svůj příběh pro další generace. Už na první výstavě v Sao Paulu jsme měli velký úspěch, teď jsme se vydali na cestu po Brazílii. Je to takový sen a vím, že není jen můj, ale že i ony jsou velmi šťastné,“ přibližuje Zolková.
Přestože je podle ní těžké sehnat peníze a partnery, tak po předchozích uvedeních ve městech Sao Paulo a Porto Alegre není prý výstava v Riu de Janeiru poslední.
Výstava v riodejaneirském Národním historickém muzeu je úplně jiná, oceňuje ředitel Paulo Knauss. Ukazuje historii pohledem dětí.
„Není to výstava pro děti. Je to výstava, kde jsou děti přímo jejími nositeli. Takový přístup k historii se jen tak nevidí. Vnímáme jako fakt, že dějiny tvoří dospělí, ale kde jsou děti? Tahle expozice má tu přednost, že nám ukazuje, jak důležitá je dětská zkušenost.“
Zvlášť výrazně tato slova zní, když jsou pronesená na nádvoří muzea, které je lemováno jedním válečným dělem vedle druhého. Expozice o děvčatech z pokoje 28 je otevřená až do 17. července.