Do syrského Homsu se po pěti letech bojů vracejí křesťané. Děkují za to Asadovi
V syrském Homsu se po několika letech bojů znovu začaly sloužit mše. Z tamních kostelů si před pěti lety udělali základny povstalci ze Svobodné syrské armády, kteří se postavili na odpor prezidentovi Bašárovi Asadovi. Křesťané, kteří z Homsu tehdy uprchli, se ale teď vracejí zpět.
Chrámem zasvěceným pásu Panny Marie se rozléhá hlas kněze i modlitby věřících. Kamennou stavbou, která už má novou střechu z červených pálených tašek, se také line typická vůně kadidla.
Pravoslavný svatostánek postavený na místě kostela pocházejícího z roku 50 po Kristu, sídlo arcibiskupa, je zcela zaplněný. Lidé sedí v lavicích i postávají u vchodu, kde jsou o zeď opřené i zcela nové obrazy s Ježíšem a několika svatými.
Křesťané ve starém Homsu děkují prezidentu Asadovi. Do jejich rozstříleného města se vrací život. Natáčel v něm zpravodaj Robert Mikoláš
„Nejsem schopná vyjádřit své pocity. Nedokážu slovy vyjádřit, jak jsem šťastná. Prostě se nám splnily naše sny o tom, že se sem vrátíme,“ řekla paní Helena.
Podobně jako většina ostatních křesťanů z Homsu utekla do Damašku. Teď už je zpátky. I když její dům nemá střechu, boční zeď ani okna, cítí se šťastná.
„Připadám si, jako bych žila v nádherném paláci. Těžko to může pochopit člověk, který tohle nezažil, ale, víte, my jsme za to vděční,“ svěřila se.
Přilehlé části kostela jsou stále těžce poničené, stejně jako okolní domy. Přesto se zdejší kněz, jak říká, snaží věřícím pomoci nejen duchovně.
Bez tekoucí vody i elektřiny
„Velký smutek. To jsme cítili, když sem rebelové přišli. A samozřejmě z toho, co následovalo. Ale naše komunita teď povstává doslova z popela a život se sem vrací. A lidé přicházejí nejen na mši, ale i pro požehnání. A někteří tu s námi zatím i žijí,“ popsal situaci.
Jednou z nich je i 80letá paní Marie. „Já už jsem stará žena, můj manžel tady zahynul, a kdyby nebylo kostela, který se o mne stará a pomáhá mi, tak nevím, jak bych to všechno zvládla,“ řekla.
„Asada mám ráda, miluji ho. Díky němu jsme se mohli vrátit domů, díky jeho armádě. Bůh ho ochraňuj,“ dodala.
Podobně to cítí nejen i ostatní křesťané, ale taky příslušníci dalších menšin - drúzů, šíitů a alavitů.
„V našem domě jsme nenašli nic, co bychom mohli použít. Přesto tu chceme opět žít. Jsme vděční Bohu za to, že jsme se mohli vrátit. A stejně tak se modlím za prezidenta Asada, že nás ochránil,“ řekla paní Hana.
Stejně jako ostatní nemá tekoucí vodu a elektřinu jen občas. Je ale prý šťastná, že opět může žít ve svém domě. Dosud se do samotného centra vrátilo na 400 rodin, na okraj starého Homsu pak dalších tisíc.
