Jaká je budoucnost naší hvězdy, Slunce? Bílý trpaslík a mlhovina, říká astronom

20. duben 2016

Magazín Leonardo

Slunce je hlavním tělesem sluneční soustavy. Délka života hvězd podobných Slunci se pohybuje okolo 10 milard let. A protože vzniklo přibližně před 4,6 miliardami let, má před sebou asi dalších pět až sedm miliard let stabilní existence. Jak bude vypadat konec naší hvězdy?

„Slunce je pro člověka tradičně ztělesněním čehosi dokonalého, zlatý a dokonalý disk na obloze,“ uvedl v Magazínu Leonardo astronom Miloš Podařil.

Podle něj ale spíše hvězda připomíná peklo. „Bezprostřední okolí je drsné, dochází tam k výbuchům a výtryskům, je tam velmi komplikované magnetické pole, a uvolňuje se tam obrovské množství nabitých částic, které by byly pro nás smrtelné.“

Za pět miliard let, kdy můžeme očekávat začátek konce naší hvězdy, se ale začne dít něco nečekaného, pokračuje astronom.

„Hvězda se začne nafukovat. Nyní má průměr 1,4 milionů kilometrů, ke konci svého života začne její průměr rychle růst, postupně pohltí planetu Merkur i Venuši, a zastaví se někde v místě planety Země, kterou možná poltí, možná ne. Tehdy její průměr bude asi 300 milionů kilometrů.“

Vědci na základě pozorování ostatních hvězd dokážou předpovědět i další vývoj Slunce.

„Stane se to, že přebytečná hmota, která tvoří jakýsi obal hvězdy, bude při výbuchu odmrštěna, a na místě Slunce zůstane jakýsi zárodek, nejhustší jádro zvané bílý trpaslík, který bude mít průměr jen několik desítek tisíc kilometrů, hustá, ale už dohasínající hvězda.“

Kdybychom měli možnost pozorovat zánik Slunce z dálky, vnímali bychom celý proces jako něco krásného a efektního.

„Vznikne takzvaná planetární mlhovina, které vypadá jako rozpínající se disk, který letí rychlostí 30 kilometrů za sekundu, uprostřed zůstává dohasínající bílý trpaslík, k jehož úplnému zchladnutí bude třeba několik miliard let,“ popsal Podařil.

Další fáze vývoje je už spíše teoretická, přiznává vědec. „Vesmír je velice velký, ale hvězdy, které dohasínají a jsou malé, my vlastně nevidíme. Proto bychom se v popisu úplně posledních stádií dostávali do naprosto teoretických rovin.“

„Ale přesto se můžeme podívat na oblohu a dívat se na místa, kde byly podobné hvězdy jako naše Slunce, ale už zanikly. Například v létě svítí souhvězdí Lyry, a tam je krásná mlhovina viditelná i malými dalekohledy,“ doporučuje Miloš Podařil.