Zpravodaj ČRo projel s českým kamionem trasu Brusel – Calais – Dover

Stovky běženců se poblíž belgických a francouzských přístavů stále snaží pronikat do kamionů mířících přes kanál La Manche. Drtivou většinu z nich dokážou řidiči ve spolupráci s policisty včas odhalit. V případě, že na imigranty přijdou až britští policisté, hrozí řidičům pokuta ve výši 2000 liber na osobu, a dokonce i vězení. Běženci jsou navíc často agresivní a dopravním společnostem vznikají na návěsech a tahačích velké škody. Trasu z belgické metropole přes Calais do Doveru si v kabině kamionu projel londýnský zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Cesta do Doveru tentokrát proběhla bez problémů

Cesta do Doveru tentokrát proběhla bez problémů | Foto: Jiří Hošek

Uháníme po dálnici od Bruselu směrem k belgickému pobřeží a můj řidič Jarek Ondra ze zlínské Autodopravy Mikel komunikuje vysílačkou s parťákem z firmy, s nímž se míjíme v protisměru. Navzájem se informují o počasí, čekacích dobách a lepších variantách cesty.

Na belgicko-francouzské hranici jdeme zkontrolovat náklad, vezeme 25 tun krmiva pro krocany. Zjišťujeme, že plachta je nepoškozená a všechno je zatím v pohodě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Postřehy zpravodaje ČRo Jiřího Hoška z trasy Brusel – Calais – Dover, kterou projel s českým kamionem

Ještě relativně daleko od moře je třeba mít se na pozoru. Běženci totiž své troufalé pokusy posouvají dál do vnitrozemí. Míjíme několik kamionů, jejichž vlající, částečně rozřezané plachtové návěsy mluví jasnou řečí.

„Jel přes kruháč, tři běženci mu skočili za kabinu, řízli mu plachtu a měl je tam - za jízdy. Takže nemusel ani zastavit,“ popisuje Jarek zkušenost jednoho ze svých z kolegů.

Řidič Jarek Ondra ve svém kamionu | Foto: Jiří Hošek

Vpravo za křovím zrovna vidíme skupinu sedmi osmi běženců, kteří se možná chystají k pokusu proniknout na některý z projíždějících kamionů. Tady už jde trošku do tuhého, tady opravdu zastavovat nebudeme, ani přibržďovat. Zajímá mě, co takovéto časté cesty do Anglie dělají s psychikou ostřílených kamioňáků.

„V každém případě je to adrenalin. Ne že bych se nějak bál, ale člověk neví, co ho čeká. Jestli projede v pohodě, nebo jestli budou problémy,“ říká Jarek, když se blížíme do Calais.

Před nájezdem do tamního přístavu vznikl oplocený koridor. Jsou to vlastně dvě řady plotů, první je vysoký asi 2,5 metru, druhý asi 4 metry. Nahoře je ostnatý drát. Ploty mají zabránit běžencům dostat se ke kamionům.

Oplocený koridor před nájezdem do přístavu v Calais | Foto: Jiří Hošek

„Tak to oplocení vůbec ničemu nepomohlo. Vevnitř jich je víc než za plotem, takže to bylo asi na nic,“ tvrdí zlínský kamioňák.

V přístavu se chystáme vjet do bíle natřené haly, kde nás čeká kontrola francouzských odborníků, jestli návěs i přes naši prověrku přece jen neskrývá nezvané pasažéry.

Značnou část tábora v Calais, tzv. džungli, už buldozery srovnaly se zemí | Foto: Jiří Hošek

Francouzi ke kontrole používají senzory schopné detekovat tlukot srdce. „Dají magnet na rám návěsu a tahače a snímá to tlukot srdce. Tak by poznali, jestli v autě někdo je. Ale praxe je taková, že jsem tam nebyl asi rok a půl. Posílají tam jenom mrazicí auta,“ popisuje Jarek.

Po francouzské kontrole přicházejí na řadu Britové, kteří ke kontrolám využívají psy. Pak už můžeme najet na trajekt, kterým zdárně doplujeme do Doveru. Jarkova 509. cesta přes kanál La Manche tak byla asi jednou z nejhladších vůbec. „Dá se to tak říct, úplná pohoda dneska,“ potvrzuje řidič.

Cíl cesty - jihoanglický Dover | Foto: Jiří Hošek

Hladký průjezd do Spojeného království ovšem není statisticky vypovídající. Bezpečnostní opatření nejsou a ani nemohou být taková, aby běžencům v jejich pokusech zabránila, nebo aby působila coby prvek odstrašení.

Jiří Hošek, mta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme