Na popularitu Vídně někteří doplácejí. Denně tu vyhánějí nájemníky z domovů
Vídeň v poslední době vyhrává většinu relevantních žebříčků nejlepších světových měst pro život. Na rozdíl od jiných velkoměst se tu dá relativně levně bydlet i cestovat veřejnou dopravou, je tu bezpečno, dbá se o veřejný prostor. Místní organizace Právo na město, ke které patří i Raphael Kiczka, však bojuje na straně těch, pro které život ve Vídni není pohodlný ani náhodou. Tisíce lidí tu ročně přichází o své domovy, při současném zájmu investorů o město je pro majitele domů výhodnější je vyhnat a domy prodat. Být nejlepší může být v něčem nejhorší.
Kvality města uměli ocenit i Hitler, Stalin, Trocký, Tito a Freud, kteří ve městě žili v roce 1913. Už od konce druhé světové války ve městě nepřetržitě vládnou sociální demokraté, kteří podle Guardianu „dlouhodobě investují do kvalitního sociálního bydlení. Vídeň je díky tomu v porovnání s ostatními velkoměsty téměř unikátní v tom, jak levně se tu dá žít“. Zdejší systém sociálního bydlení je rozhodně obdivuhodný, přístup Housing First, který u nás teď začíná fungovat v Brně, uplatňuje řada zdejších organizací už od půlky 90. let.
V lecčems se však Vídeň chová stejně jako ostatní západní města, která se raději „prodávají“ globálním firmám, než aby se snažila vytvářet jim protiváhu. Výsledkem jsou luxusní městské čtvrti vystavěné silnými developerskými skupinami a „čištění“ městských částí od obyvatel, kteří si život v takových místech nemohou dovolit. V menším měřítku má podobné zkušenosti i Praha. Vídeňská platforma Právo na město spojuje městské organizace, které se snaží bojovat proti proměně Vídně na město jen pro movitější obyvatele. Podrobnosti popisuje Raphael Kiczka.
Jak vzniklo Právo na město?
Díky workshopu na festivalu Urbanize na podzim roku 2014. Už v roce 2010 byla založena první podobná síť, která se snažila sdružovat různé aktivistické skupiny zabývající se městskými tématy a konflikty, jmenuje se Platz da?! Ale říkali jsme si, že s tímto sloganem a naším teoretickým základem se můžeme stát skutečnou platformou propojující různé skupiny, lidi, obory a pole zájmu. Podobnou organizaci mají v Hamburku. Doufali jsme, že takto budeme snáz vyvíjet tlak na město, které se soustředí pouze na to, jak přilákat soukromý kapitál. Velmi viditelně komercionalizuje veřejný prostor, zároveň se snaží vyhnat z města lidi, kteří do toho obrazu báječné, čisté Vídně nezapadají.
Chtěli jsme mluvit o tom, jak se zvyšují nájmy, o gentrifikaci, vyhánění lidí na ulici a dalších jevech způsobených neoliberalizací ve městě. Podle politiků a úředníků tyto problémy ve Vídni neexistují. Takže základ byl to, že jsme chtěli spojit síly a argumenty, abychom mohli zpolitizovat témata, o kterých město nechce mluvit.
Jak přesně fungujete?
Síť je platformou, kde se lidé a skupiny setkávají a vyměňují si informace. Některé z nich bojují za vytvoření prostoru pro kulturu a umění, ostatní bojují proti zvyšování nájmů a vyhazování lidí na ulici, za nový program budování komunitního bydlení. Taky se vystupuje proti vyhánění prostitutek, žebráků a bezdomovců. Skrz síť mohou jednotlivé skupiny získávat větší podporu, máme dlouhý mailing list, newsletter, stránky na webu. Lidé se tak dozvídají o všech akcích a mohou je chodit podpořit. Setkáváme se jednou měsíčně, je nás většinou od deseti do třiceti, přijdou delegáti různých skupin nebo lidé, které to zajímá a kteří se přišli podívat. Celkově je na nás napojených asi 150 lidí z různých prostředí. Pracovní skupiny s danými cíli máme teď dvě. Jedna se soustředí na otázku bydlení a nájmů, druhá na ty, které už z domů vyhodili, ta pracuje hlavně v jedné konkrétní čtvrti.
Proč majitelé domů vyhazují své nájemníky na ulici?
Gentrifikace a vyhánění lidí je jedna věc. Majitelé domů se snaží vykopnout nájemníky se starými smlouvami, většinou třeba pod záminkou, že neplatí dost na to, aby bylo na renovaci domů. Potom dům s velkým ziskem prodají. Jsou různé druhy nájemníků, někteří se snaží vzdorovat někdy přímo teroristickým útokům majitelů. Ti někdy dokonce umisťují na chodby chemikálie, které smrdí, nebo nechávají domy hlídat agresivními zaměstnanci různých bezpečnostních agentur.
My se snažíme lidi, kterým se tohle stane, vzájemně propojit, aby neztráceli naději. Pořádáme pro ně různá setkání. Snažíme se je přesvědčit, že to, co se děje, není jejich chyba, že je to strukturální problém. Majitelé zkrátka chtějí vydělávat peníze a systém jim umožňuje dělat to tímto způsobem. To všechno souvisí s gentrifikací některých čtvrtí a spekulacemi s nemovitostmi. V posledních letech se globální firmy obchodující s nemovitostmi na Vídeň vyloženě zaměřily, ceny tím pádem rostou a roste taky počet lidí, kteří se do Vídně stěhují, je to asi 20 000 lidí ročně. Privatizace a komercionalizace veřejného prostoru, kde se mobilizují sousedské iniciativy a protestní skupinky, je další věc.
První příčka na žebříčcích nejlepších měst pro život tedy Vídni škodí?
Lidé, co dělají tyhle výzkumy, se taky ptají jen některých obyvatel. Neptají se bezdomovců, prostitutek nebo žebráků, ptají se jenom manažerů nebo právníků. Věřím, že pro ně je tohle město skvělé. Vídeň se teď hodně snaží lákat turisty, podobně jako Praha, znáte to určitě taky. Radnice se snaží vyčistit město od všeho ošklivého, vytvořit takový obraz místa jako z pohádky, vzniká víc a víc drahých obchůdků, pořádají se různé události, festivaly. Pro turisty je to super, ale pro místní je to prostě špatně, nebudou chodit denně na festivaly a ta čistá image vyžaduje, aby všichni, kdo do toho krásného obrazu nezapadají, zmizeli.
V poslední době velké části veřejného prostoru přestávají sloužit veřejnosti, využívají se pro soukromé komerční aktivity. Člověk pak na spoustu míst prostě nemůže. Nebo může, ale jen když zaplatí spoustu euro, protože je tam zrovna nějaký festival. Typicky je privatizace a komercionalizace veřejného prostoru vidět v mnoha městech v Evropě na vlakových nádražích. Dřív to bývaly normální, veřejné prostory, dneska to jsou v podstatě nákupní centra. Souvisí s tím taky to, že na veřejných prostorech můžete třeba demonstrovat, projevovat politický názor, to už ale na těchto místech nejde, pokud si půjdete stoupnout s cedulí na nádraží, vyhodí vás majitel nejbližšího obchodu, že mu kazíte byznys. Ve Vídni tohle opravdu začíná být vážný problém.
Co jsou nejviditelnější projevy a symboly gentrifikace ve Vídni?
Vyhánění nájemců z bytů se většinou děje v naprosté tichosti, málokdo má sílu se bránit, takže to vidět nebývá. Člověk si říká: Vídeň, to je takové sociálně uvědomělé místo, mají tam komunitní budovy, dá se tam bydlet i levně, ale ve Vídni se nedobrovolně odchází z domovů v průměru sedmkrát denně. Ročně je asi 2400 takových případů, ale to je jenom špička ledovce. Pro město tohle absolutně není téma, které by mělo řešit. Viditelným symbolem tohoto jevu je spousta nově opravených budov, které jsou pak roky prázdné. Když se projdete městem, vidíte hodně luxusně obnovených domů.
Samozřejmě se taky tvrdě reaguje na pokusy zakládat squaty, squat Pizzeria Anarchia vyklidili v létě 2014 za pomoci 1700 policistů, vrtulníků a tak dále. (Squat dostal jméno po staré pizzerii v přízemí obsazeného domu vlastněného realitkou, která z budovy systematicky vytlačovala její obyvatele a následně ji nechala prázdnou. Squatteři tu ve staré peci do předminulého léta mimo jiné pekli pizzu. – pozn. red.) Vyklizení Pizzerie se hodně diskutovalo v kontextu spekulací, metod, jaké firma používala, aby se zbavila nájemníků. Byla ve druhém distriktu, který je typickým příkladem gentrifikované oblasti města podléhajícího neoliberální logice.
Jak se město vypořádává s příchodem uprchlíků? Bylo tu několik protestů na jejich podporu, skupina lidí například obsadila park a kostel, ale brutálně ji rozehnali den po Vánocích 2014. Potom se policie snažila zničit hnutí tím, že nečekaně se zbraněmi v rukou prohledávala místa, kde očekávala uprchlíky. Například zaútočila i na divadlo, kde hráli uprchlíci s ostatními lidmi, vyprávěli svoje příběhy. Policie tam způsobila neuvěřitelný chaos a zděšení.
Vídeň nabízí bydlení pro uprchlíky podobně jako ostatní rakouské státy, ale atmosféra je pořád víc otevřeně rasistická, přestože loňské léto a podzim byly obdobím velké vlny pomoci. Lidé chodili vítat uprchlíky na nádraží a mnoho z nich skutečně účinně pomáhalo. Minulou sobotu byla zrovna docela masivní demonstrace Refugees Welcome. Je to ale opravdu polarizované, antiuprchlická nálada je taky silnější. Nepomáhá tomu přítomnost neonacistů a jejich propagandy, jsou silnější než dřív. Přitom militantní nacisté jsou něco, s čím se Vídeň v posledních dekádách nemusela moc potýkat. Tohle je jen rychlý přehled situace, která je samozřejmě komplexnější. Například některé nedávné změny znamenaly, že je pro cizince teď téměř nemožné získat sociální bydlení.
Jsou ve městě fungující squaty nebo podobná komunitní centra?
Máme docela štěstí, že je tu pár kulturních center, ale ta nespadla z nebe, byla legalizovaná po střetech s policií v 70. letech. Jsou více nebo méně pořád politická, slouží jako prostor pro různé občanské skupiny. EKH je tu teď jediné autonomní centrum, Pankahyttn mají pankáči, dostali tohle místo od radnice, taky po pár letech vyjednávání a bojů. Taky je ve městě množství různých alternativních, nekomerčních prostorů, které se soustředí na queer témata, feministická témata, bezpeněžní ekonomiku, sdílení nebo dostupnost jídla. Taky je tu obsazené, „zasquatované“ pole, hodně potravinových družstev, družstevní bar a další místa. Když přijedete, můžete hned vyrazit na nějakou párty a něčeho se zúčastnit, na těchto místech budete vždycky vítáni.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
