Automatky: Kvůli špatné emoční inteligenci můžete dostat padáka. Jak se jí naučit a vychovat v ní děti?
V 90. letech vznikl pojem emoční inteligence. Popsali ho dva současní američtí psychologové Peter Salovey a John D. Mayer. Upozornili na to, že kromě klasické inteligence, znalostí a vědění existují i jiné kompetence v našem životě, které souvisí s emocemi, jako například píle a motivace. Tyto kompetence se v nedostatečné míře mohou projevit i na ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Podle dostupných studií totiž personalisté nejčastěji propouští zaměstnance právě kvůli špatné emoční inteligenci. Emoce ale nepůsobí jen v práci, mají vliv zejména na naše děti. Jak je vychovávat v rámci emoční inteligence, prozradil lektor společnosti Scio, pedagog a otec dvou dětí Lukáš Šlehofer.
„Emoční inteligence se skládá z pěti oblastí. A ty jsou, umět pojmenovat vlastní emoce, umět s nimi pracovat, umět pracovat se svou motivací, za čtvrté dokázat poznat emoce ostatních a nakonec bychom měli v rámci mezilidských vztahů pracovat s tím vším, co víme. Dítě v okamžiku, kdy bude v krizové situaci, která bude emočně vyhrocená, najede na program, který má naučený z domova. Takže nejdříve musíme emoce zvládat na sobě,“ říká Lukáš Šlehofer.
Poznávat emoce můžeme s dětmi jednoduchou hrou třeba v tramvaji. Můžeme si šeptat do ouška, jestli má paní před námi vztek nebo třeba radost. Je také dobré obstarat si seznam emocí. Ve svých knihách je nabízí Daniel Goleman nebo Marshall Rosenberg. Kultivovat projevy našich emocí bychom měli zejména v situacích, kdy nemáme daleko k fyzickému trestu.
„Četbou knih jsem měl ze začátku pocit, že jsem strašně špatný rodič. Asi nikdo z nás nechce ve společnosti, aby si lidé mezi sebou vymezovali hranice násilím nebo verbálním násilím. My to chceme dělat kultivovaně a musíme to učit i to dítě. Pochopitelně jsou situace, kdy se to nepovede, a to je naprosto v pořádku, protože my máme říct dítěti, hele, já jsem to teď nezvládl a omlouvám se za to, nebo byla to chyba. Protože jak se dítě má učit jinak než tím, že vidí chyby jiných a že se na tom učí, jak se s chybami může pracovat,“ tvrdí Šlehofer.
Emoce vypínají racionalitu. Proto podle Lukáše Šlehofera musíme více jednat, ne jen vypjatě reagovat. Tedy neříkat neustále oblékni se, ale po třetím upozornění dítě prostě obléknout. „Když reagujeme, tak je to automatický program, který ani nevíme, jak funguje. Ale u jednání si uvědomujeme důsledky našeho jednání. Není to jen o tom, tak a teď ti dám facku, protože to je můj automatický program, který mám najetý v hlavě,“ dodává.
Poslechněte si celý rozhovor v Automatkách. Dozvíte se, co je teorie emočního pytle, učení nápodobou, kdy vznikly fyzické tresty, zda jsou více reaktivní muži či ženy a co všechno si děti z domova odnáší.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
