Omer Klein: Rytmus je srdcem hudby

1. květen 2016

Izraelský pianista Omer Klein má za sebou velmi úspěšný rok. Více jak osm desítek koncertů, vystoupení na TEDx v Hamburgu, ocenění NRW Förderpreis i nominace na prestižní německou hudební cenu Echo 2016. Především však vydání vynikající páté řadové desky Fearless Friday. Tu představí na festivalu Jazz Meets World v Praze (23. 5., Nuselská radnice, Praha).

Žák Danila Péreze či Freda Hersche se etabloval na jazzové scéně jako jedna z nejzajímavějších postav izraelské scény, svou základnu má však již několik let v sousedním Německu. Se svolením časopisu Harmonie publikujeme úryvek z delšího interview, které s Omerem Kleinem pořídila Anna Mašátová. Vychází tento týden.

Studoval jste u skladatele a pianisty Danila Péreze. Čím vás tak zaujal, že jste toužil po jeho mentorství? Už v Izraeli jsem často poslouchal jeho desku Panamonk. Značně mě inspirovala. Měl jsem pocit, že mi Danilo, bude rozumět, protože též nebyl ze Států. Přistěhoval se z Panamy, hudebně velmi bohatého regionu, a našel si svou vlastní cestu. Říkal jsem si, že by to mohlo být dobré spojení učitele a žáka. Je to také velmi uvolněný hráč. Své písně a melodie dokáže převést do svobodné podoby. Navíc byl, a stále je, členem kvartetu Wayna Shortera, kapely důležité pro mě a vlastně pro všechny hudebníky. Ti chlápci spolu dokázali dosáhnout naprosté volnosti a smělosti, což je skvělé. Od kohokoliv z nich by se měl člověk co učit.

Stojíte v čele vlastního tria, se kterým se vracíte 23. května do Prahy. Jak došlo k jeho založení? V prvních letech v Německu, někdy kolem roku 2010, bych si opravdu nepomyslel, že povedu mezinárodní trio. Říkal jsem si, že najdu muzikanty z Německa nebo Francie, neboť to znělo praktičtěji a navíc je všude spousta skvělých muzikantů, tak proč ne. Asi rok jsem hrál s místními muzikanty. Někdy jako trio s basákem a bubeníkem z Německa, jindy jsem měl dechovou sekci. Občas musíte vyzkoušet více věcí, abyste zjistili, co vám nejvíce sedne.

 

Jednoho dne mi bylo jasné, že toho musím nechat a pokračovat v tom, co jsem dělal v New Yorku, tedy v hraní s Izraelci. Omer Avital či Haggai Cohen Milo hráli na basu, Ziv Ravitz na bicí. Něco mi říkalo, že právě to mi pomůže v získání osobitého zvuku, který jsem hledal. Takže jsem udělal zcela iracionální rozhodnutí ve všech směrech, kromě hudebního. Zavolal jsem Haggaiovi a Zivovi a řekl - odteď jste, pokud souhlasíte, v mém triu. To znamená, že jakýkoliv koncert mi bude nabídnut, budu dělat, co se dá, abyste ho odehráli se mnou. Jen když to bude zcela nemožné, pak to odehraji s jinými lidmi, ale budu se rozmýšlet, zda ho nezrušit. Což byl velký risk, ale nutilo mě to vytvářet situace, aby se to uskutečnilo.

V této sestavě jsme natočili dvě desky, Rockets On The Balcony a To The Unknown. Přesto opět nastal bod zlomu, kdy jsem se rozhodl udělat změnu v obsazení. Na konci roku 2013 jsem najal Amira Breslera namísto Ziva. Ziv je skvělý bubeník a kamarád, ale jeho program už byl příliš naplněný a často jsme se dostávali do konfliktu. A já rozhodně neměl kapelu, abych dělal nějaké náhražky každý druhý den, protože pevně věřím, že v této muzice musíte mít vysoký stupeň důvěry, musíte být neustále s těmi samými lidmi. Není to nepodobné partnerskému vztahu. Jen s jedním člověkem můžete vybudovat něco silného a sdílet s ním léta. To jsem chtěl i s kapelou. Amir je skvělý bubeník, vždy jsem ho měl rád. Zrovna měl v té době celkem volno, líbilo se mu, co dělám a přidal se k nám. Jakmile přišel, mnoho nových dveří se otevřelo. Hudba dostala jasnější obrysy, publikum na to reagovalo a začal velký proces skvělého růstu a satisfakce. Stále to trvá.

Společně jsme natočili aktuální album Fearless Friday, které je tím nejlepším, co jsem dosud udělal. Není to náhoda. Jsme si velmi blízcí. To, co jsme natočili, jsme nesčetněkrát odehráli, diskutovali jsme o tom, měnili i vyhazovali skladby, takže když jsme se dostali do studia, byli jsme připraveni. Ten soulad, kdy stačí říct - akce - a začneme komunikovat skrze naše nástroje, na tom je něco svěžího, odvážného, neopakujeme jednoduše to, co už jsme vymysleli. Nasloucháme si a jsme schopni být zcela v daném okamžiku. Tento trialog je vzrušující a chtěli jsme ho mít zachycený na desce. Od té chvíle hrajeme ještě více, už plánujeme novou nahrávku, velké turné v květnu a na podzim, několik festivalů v létě, termíny máme potvrzené do roku 2017. Jsem z této kapely nesmírně šťastný.

03618629.jpeg

Proč je právě toto složení, tedy kontrabas, bicí a klavír, pro vás nejlepší?Nemyslím si, že je nejlepší, domnívám se, že je dobré. Snad to byl John Zorn kdo řekl „jazzové klavírní trio je pro nás svým způsobem ekvivalentem smyčcového kvarteta klasické hudby“. Je to formát, který akusticky dobře funguje, což dokládá velký počet neuvěřitelných a pestrých nahrávek. Většina z jazzových pianistů se snaží s tímto formátem zajímavě pracovat a těm nejlepším se to bezesporu daří. Pořád se najde hudba, kterou když uslyšíte, říkáte si - ach, výborně, další věc, co se dá s takovým složením dělat. To složení samo o sobě nemá téměř žádné limity, nesmíme navíc zapomínat, že piano i bicí jsou stále neprobádané nástroje.

Basa svá omezení má, ale zase zcela naplňuje funkci, jakou potřebujete. Můžete vytvořit skvělý groove bez basy, může být fantastický, když něco její funkci převezme, ale v podstatě je basa tím, na čem tvoříte hudební základy. Takže nevím, zda je toto složení nejlepší, ani nevím, zda existuje ideální složení, ale mně to vyhovuje. Je to také o lidech, což jsem si sám ověřil. Hrál jsem se skvělými hudebníky, ale neznělo to přesvědčivě. Pokud naleznete ty správné lidi, hrajte s nimi. Pokud jste klavírista, jemuž připadají jako ti nejlepší lidé harfenista a trumpetista, měl byste s nimi udělat projekt a nestarat se o složení. Využijte daný formát chytře a bude to fungovat. S těmi správnými lidmi to vždy funguje.

Plnou verzi rozhovoru čtěte v květnovém čísle měsíčníku Harmonie.

autor: Anna Mašátová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.