Chirurg Rogozov si v Antarkidě před 55 lety vyoperoval slepé střevo. Bez umrtvení
Operace slepého střeva je obvykle nenáročný chirurgický zákrok na operačním sále. Drama ale nastane, když je člověk velmi daleko od civilizace. Přesně to se před 55 lety stalo Leonidovi Rogozovi v Antarktidě. Měl ale štěstí v neštěstí a hlavně velkou odvahu. Byl zdatný chirurg, a tak se odhodlal k nevídanému kroku. Operaci si provedl sám.
„Otec se zúčastnil 6. sovětské antarktické expedice a byl tam jako jediný lékař v malé skupině 12 polárníků, která měla za úkol vybudovat úplně novou polární stanici v nehostinné pustině,“ vzpomíná na příběh svého otce Vladislav Rogozov, který je mimo jiné také lékař. A tak mimořádnosti celé situace dobře rozumí. „Oni tu stanici postavili a rozhodli se tam přečkat polární zimu."
„Na počátku té zimy, na konci dubna, otec najednou zjistil, že má příznaky akutní apendicitidy. V takových podmínkách se musel rozhodnout. Buď bude čekat až zemře, nebo se pokusí o něco, co předtím zatím nikdo nedokázal, a to operovat sám sebe,“ říká syn o tehdejší situaci svého otce.
Na autooperaci svého otce Leonida Rogozova vzpomínal v reportáži Matěje Štýse jeho syn Vladislav
Ruský chirurg se rozhodl bojovat, a tak se 30. dubna 1961 odhodlal a v provizorních podmínkách si slepé střevo odoperoval sám. Nikdo ze zbylých dvanácti lidí na polární stanici neměl žádné lékařské vzdělání, a tak je musel pečlivě zaúkolovat, jak mu mají asistovat.
„Samozřejmě trpěl velikou bolestí, zvracením, dehydratací, noc před tím nespal a sám cítil, že ho fyzické síly ho opouštějí, takže to nebyl jen velký psychický tlak té situace, ale i technická náročnost operace,“ uvádí jeho syn.
„A on si to přes to všechno dobře promyslel, byl velmi systematický, takže přesně rozdělil úkoly všem 12 polárníkům. Někdo sterilizoval, někdo vynášel věci, chystal operační sálek. Někoho zaučil, jak má držet zrcadlo, protože je hodně špatně vidět do rány, nebo jak mu mají podávat nástroj tak, aby vše bylo stále čisté a sterilní.“
Nic proti bolesti, zručnost nesměla být tlumena
Operace se nakonec zdařila, ale byla velmi náročná. Rogozov si například nemohl vzít léky na bolest, ani se napít alkoholu, protože by se pak nedokázal na operaci soustředit. Podle jeho syna je takový zákrok nevídaný.
„Z pohledu medicinského je ta operace jedinečná v tom, že on skutečně musel překonat řadu medicinských a technických těžkostí v tom, že nevěděl, jestli je vůbec v lidských silách něco takového provést.“
„Nejenom, že tam byl velký hendikep izolovanosti, psychický tlak, fyzické vyčerpání, ale i technicky. Samozřejmě tam nebylo dobře do rány vidět. Takže operace, která normálně trvá 20 minut nebo půl hodiny, mu trvala dvě hodiny, protože musel často odpočívat, brát si oddechový čas a tak dál.“
Dobové deníky ale ukázaly, že těžké chvíle zažili i Rogozovi pomocníci.
„Vzpomínají, jak museli sebrat veškeré síly k tomu, aby neutekli, protože tam nahlas žbluňkala - střeva a jim se dělalo špatně a málem omdleli,“ dodává Rogozov mladší.
Jeho otec se díky unikátní operaci v tehdejším Sovětském svazu proslavil. Tehdejší režim ho ale využil k propagandě, když ho veřejnosti spolu s kosmonautem Jurijem Gagarinem a dalšími mladými lidmi představoval jako budoucí naději socialismu.
Zemřel v Petrohradu v roce 2000 ve věku 66 let.
