Michal Kollár: Rudý kapitán nepomrkává po divákovi. Chtěli jsme skutečný thriller

7. květen 2016

S producentem a režisérem detektivního thrilleru Rudý kapitán Michalem Kollárem mluvíme o možnostech a budoucnosti žánrové kinematografie. Rozhovor patří do série 10 Shots o mladých českých filmařích a perspektivách české kinematografie.

Slovenský režisér a producent Michal Kollár, žijící a produkující filmy v Česku, typicky v česko-slovensko(-polské) koprodukci chce dělat žánrovou kinematografii. Inspiraci hledá ve Fincherovi, Hitchcockovi, 90. letech (Smrtonosná zbraň, Smrtonosná past ad.), hongkongském bloodshed filmu a dalších žánrových ikonách. Jeho Rudý kapitán (ve slovenštině Červený kapitán), natočený podle románu bestselleristy Dominika Dána, je toho zatím nejvýraznějším dokladem. Na české a slovenské poměry velice stylový detektivní thriller, který dobře balancuje dobové a žánrové prvky, vtip a seriózní thrillerovou zápletku, se odehrává během letních veder v roce 1992. Porevoluční policisté z oddělení vražd právě začínají vyšetřovat jeden z hříchů StB proti církvi. („Nová doba, staré myšlení,“ charakterizuje jedním z výroků porevoluční dobu těsně před rozpadem Československa předloha.) V hlavní roli detektiva Krauze se v Rudém kapitánovi představil známý polský herec Maciej Stuhr.



U českých diváků film citelně poškodilo uvedení české zvukové verze, ale společně s detektivní minisérií Modré stíny stálého Kollárova kolegy Viktora Tauše, polským filmem Červený pavouk (který Tauš i Kollár koprodukovali) anebo Polednicí (r. Jiří Sádek) přesto vzbudil Rudý kapitán naděje ohledně budoucnosti žánrové tvorby v našich krajích. „S žánrovým filmem jsme pořád jaksi v defenzívě, ale má srovnatelné a častokrát lepší možnosti reflektovat stav společnosti,“ říká k tomu ve vltavské Čajovně Michal Kollár.

Rudý kapitán ale není režisérův debut, Michal Kollár totiž natočil pod svým někdejším jménem snímek Poslední plavky, na který by dnes raději zapomněl. Kritika ho za film s Petrem Čtvrtníčkem s gustem trhala na kusy. „Já už jsem asi pátý natáčecí den věděl, že to bude průser,“ říká dnes Kollár. „Dnes pro mě tohle trauma, které mě jako mladého tvůrce hodně zasáhlo, funguje hlavně jako obrovská zkušenost.“ Rudého kapitána proto dnes raději považuje za svůj plnohodnotný debut – za kterým stojí svým současným jménem i zkušenostmi.

O adaptování detektivky, prostoru pro žánrový film ve střední Evropě, oblíbeném žánrovém soundtracku, traumatu z debutového filmu, producentské filmografii (Líbánky, Dům, Klauni, Láska, soudruhu ad.) a dalších tématech mluvíme v Čajovně ze série 10 Shots. Poslechněte si ji!

autor: Pavel Sladký
Spustit audio