Aktivistka: Chybí nám politická vůle vypořádat se s komunistickými zločiny proti lidskosti

Jsou komunistické zločiny promlčitelné? Pomohlo by zřízení mezinárodního trestního tribunálu? Dočkají se oběti komunistických zločinů, případně jejich rodiny jakékoli satisfakce?

„Soustavně pracujeme na tom, abychom poskytli případy pro signální litigaci pro takový soudní tribunál,“ uvedla v pořadu Pro a proti výkonná ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová.

Ta připomněla, že zločiny proti lidskosti jsou na základě definice v mezinárodním právu nepromlčitelné.

Ředitelka je přesvědčena, že český právní řád mezinárodní zásah „samozřejmě“ potřebuje. „A není to problém jen České republiky.“

„Dá se dokázat na zcela konkrétních případech, že justice v postkomunistických zemích selhává zejména při trestním stíhání závažných zločinů a těch, které jsou nepromlčitelné. Spravedlnost po pádu komunismu je naprosto nedostatečná,“ tvrdí Winkelmannová.

Winkelmannová: „Chybí politická vůle, jak ukazují případy Jakeše, Lenárta, Vaše, Grebeníčka staršího. Tyto případy vždy končí na stole soudců, kteří mají komunistickou minulost, byli členy komunistické strany a soudci za totalitního režimu, a aktivně brání obviněné před soudním stíháním, případy vrací soudům nižších instancí, drží nad těmito osobami ochranou ruku.“

Sociolog a radní z Ústavu pro studium totalitních režimů Michal Uhl považuje nápad na zřízení mezinárodního trestního tribunálu za špatný, naivní a „dokonce možná i nebezpečný.“

Uhl: „Byl bych opatrný s kritikou celé soudní soustavy. Má několik stupňů kontroly a ochrany. Nedůvěra v český právní řád, právo a spravedlnost, a snaha vyvést tato rozhodování mimo území České republiky je nepřijatelná. Měli bychom se snažit, aby věci tady fungovaly lépe, aby právu bylo učiněno za dost. Tato iniciativa míří úplně špatným směrem.“

„Mezinárodní tribunály se zřizují v situaci, kdy státy potřebují vnutit jinému státu nějaká pravidla. Děje se tak v poválečných obdobích, a není to součást standardního demokratického mechanismu.“

Sociolog upozornil, že zde máme klasickou soudní soustavu. „Zřídit něco jako mezinárodní kuratelu nad některými trestnými činy, bych vnímal jako zásadní ztrátu státní suverenity.“

Podle něj podobné mezinárodní společenství vnutilo poraženému Německu tribunál v Norimberku, podobnou linii lze ale také nalézt ve Rwandě nebo v Jugoslávii.

„To jsou státy, které nebyly vnitřními mechanismy schopny se vypořádat s nastalou situací samy, a to prostě není případ České republiky, kde je standardní demokratický právní řád, máme funkční zákony, a nepotřebujeme mezinárodní zásah a ochranou ruku nad českým právem,“ shrnul Michal Uhl.