Karel IV. chtěl být svatořečen, tvrdí francouzský historik Pierre Monnet
Jednu z klíčových rolí v životě Karla IV. sehrála Francie. Na pařížském dvoře získal vzdělání, francouzská princezna Blanka z Valois se stala jeho první ženou. Přední evropský znalec pozdního středověku a ředitel Francouzského historického institutu v Německu Pierre Monnet je dokonce přesvědčený, že za své státnické schopnosti i touhy zakládat a budovat vděčil Karel IV. právě svému pobytu ve Francii. Za jeden z největších Karlových neúspěchů považuje Monnet fakt, že nebyl po smrti svatořečen.
Karel IV. měl k Francii poměrně těsný vztah. „Pramenil už z toho, že Lucemburkové měli své panství na území mezi Francií a Svatou říší římskou. S Francií Karla pojily rodové vazby, ať už to bylo s Kapetovci, tak s rodem Valois, který převzal vládu po smrti posledního kapetovského krále v roce 1328,“ říká Monnet.
Budoucí římský císař strávil ve Francii sedm let v dětství a mládí. Přijal tam jméno Karel, i když byl v Čechách pokřtěn jako Václav.
Francouzský historik Pierre Monnet v rozhovoru pro Český rozhlas tvrdí, že Karel IV. za své státnické schopnosti vděčil svému pobytu ve Francii
„Jméno Karel přijal na počest několika panovníků toho jména, kteří ve Francii vládli, a také jako symbol spojení s významným rodem Karlovců,“ vysvětluje Monnet.
Francie měla na Karla obrovský vliv, třeba ve znalosti jazyků. „V Paříži se naučil francouzsky a latinsky, jak sám tvrdil. Jeho učitelem byl pozdější papež Klement VI. Díky výuce na francouzském dvoře získal princ Karel také základní politické a náboženské vzdělání,“ zdůrazňuje francouzský historik.
Inspirace francouzskými králi
Paříž byla v době Karlova mládí možná největším městem světa. „Odhaduje se, že tam žilo 200 tisíc lidí, což byl na tehdejší dobu obrovský počet. A život v tak velké metropoli ho podle mě kulturně silně ovlivnil,“ domnívá se Monnet.
Mladého Karla podle něj také inspiroval způsob, jakým francouzští králové koncentrovali moc ve svých rukou.
„Francouzští králové se sami považovali za císaře ve vlastní říši. Domnívám se, že celé toto politické, kulturní, jazykové a monumentální klima budoucího krále Karla IV. v jeho mládí výrazně formovalo,“ říká historik.
Projekt Karel je King vyvrcholí v sobotu na Letné. Součástí party bude i lasershow
Číst článek
V historiografii je Karel IV. často popisován jako soubor všech cností, velmi moudrý a zbožný panovník a obratný diplomat. Na rozdíl od svého otce Jana Lucemburského se snažil svých cílů dosáhnout mírovou cestou. Ať už sňatkovou politikou, diplomacií nebo kompromisy.
„To ale například kronikáři v říši hodnotili jako slabost. V tehdejší době se od krále očekávalo nejen, že bude moudrý a kulturně vzdělaný, ale také že bude jednat jako rytíř - bude bojovat na bitevním poli a ukazovat se ve zbroji a se zbraní v ruce,“ vysvětluje Monnet.
Jako svatý Ludvík
Ve 14. století byl podle něj Karel IV. nejvíce korunovaným panovníkem. „Absolvoval celkem šest korunovací. Dařilo se mu tak pro svůj rod hromadit koruny a území. K tomu dokázal stabilizovat prostor střední Evropy a nelézt rovnováhu mezi Čechy, Uhrami a Polskem,“ uvažuje historik.
Karel IV. podle Monnetova názoru dokonce usiloval o to, aby byl stejně jako francouzský král Ludvík IX., jeho velký vzor, po smrti svatořečen. „To se Karlovi IV. nepodařilo, což bych považoval za jeden z největších neúspěchů Karlovy vlády,“ říká Monnet.
„Dědictví po Karlu IV. podle mě nerozvíjel jeho syn Václav IV., ale v 15. stoletím se pokračovateli Karlova odkazu stali Habsburkové,“ dodává Pierre Monnet, ředitel Francouzského historického institutu v Německu.
