Thomas Kulidakis: Podpoří britské referendum integraci EU?

Za setrvání Spojeného království v integračním projektu lobbují přední světoví politici i zástupci světa obchodu.

Své občany se snaží přesvědčit také britský ministerský předseda David Cameron. Stal se hlavní tváří kampaně za setrvání v unijním bloku, protože odchod by podle něj byl proti „strategickým zájmům Velké Británie“. Se svými obavami z důsledků seznámil domácí i světovou veřejnost.

Britská rezignace na unijní členství by se v Cameronově vizi promítla snížením stability a míru v Evropě, vyloučila by obyvatele ostrova z vlivu na vnitřní vývoj v Evropské unii a nezaručila by Spojenému království větší prosperitu v žádné oblasti. Měla by velké dopady obchodní, což kromě byznysmenů naznačil i Barack Obama.

Člověku je až britského předsedy vlády lidsky líto. Musí ale realizovat svůj původní slib určený domácímu publiku. Byť jeho původním hlavním cílem bylo sebrat vítr z plachet euroskeptikům sdružených ve straně UKIP Nigela Farage. A tak alespoň ze všech sil bojuje proti svému nechtěnému dítěti. V souvislosti s výše řečeným je zajímavé zanalyzovat reakce kontinentální Evropy.

Společně jsme silnější

Veřejně se hlavní představitelé členských států i unijních institucí předhánějí v soutěži, kdo dá více najevo podporu setrvání Velké Británie v projektu evropského sjednocení. Podle reálných kroků i diplomatických kuloárů si však stále více uvědomují klady výsledku referenda, ať už bude jakýkoliv.

Šéfem strany UKIP je Nigel Farage, bývalý obchodník s komoditami v londýnské City a paradoxně sám jeden z europoslanců |foto: CC BY-SA 2.0, Euro Realist Newsletter

Může totiž dobře posloužit proti odpůrcům integrace unie v dalších a dalších oblastech. Vše je jen záležitostí politické obratnosti. A toho, jak se nová situace podá.

V případě britského ano bude možnost euroskeptikům říci: „Vidíte, i Britové si uvědomují výhody sjednocení, a že k němu není alternativa. Společně jsme silnější a můžeme čelit výzvám globální ekonomiky i jiným světovým mocnostem.“

V případě britského odchodu se pro změnu integračnímu jádru uvolní ruce. Z unijní vnitropolitické mapy zmizí země s velkou ekonomickou, politickou a vojenskou silou, která zaštiťovala odpor vůči federalistickým snahám. Následně tedy nic nebrání zemím koalice ochotných se dále integrovat. Například v rámci eurozóny.