Novinář ČRo Janek Kroupa neuspěl u Ústavního soudu se svojí stížností
Ústavní soud (ÚS) dnes zamítl stížnost investigativního novináře Českého rozhlasu Janka Kroupy, považuje ji za předčasnou. Kroupa se domníval, že jej odposlouchávala policie, protože chtěla zjistit jeho zdroj informací. ÚS podle zpravodaje Jana Musila zatím nemohl posuzovat, zda byly naplněny všechny zákonné podmínky pro nařízení odposlechů, ani to, jakou váhu je třeba přiznat ochraně novinářského zdroje. Trestní řízení totiž v době podání stížnosti neskončilo a Kroupa tehdy neměl oficiální vyrozumění o odposlechu.
Musil připustil, že odposlechy a podobné prostředky jsou kontroverzní a nepříjemné. Přesto je lze v určitých případech akceptovat kvůli vyššímu legitimnímu cíli, jako je třeba ochrana demokratických principů společnosti a ochrana před závažnými formami trestné činnosti, uvedl Musil. Vyvažování přiměřenosti takového zásahu je úkolem obecných soudů, které odposlechy nařizují.
Novinář v minulosti dospěl k závěru, že policie chtěla prostřednictvím odposlechů zjistit jeho zdroj informací v kauze údajné korupce kolem nákupu obrněných transportérů Pandur, kterou se svými kolegy začal prověřovat.
Verdikt ÚS ohledně stížnosti janka Kroupy okomentoval novinář ve vysílání Radiožurnálu
„Na základě našich zjištění se ta kauza rozběhla. V jedné fázi se v Česku přestalo cokoli dít a my jsme získali výpověď rakouského manažera – který svou výpověď později zopakoval před soudem – že si mu Marek Dalík řekl o úplatek. Tuto výpověď jsme zveřejnili, respektive její obsah, a policie se snažila zjistit zdroj, jak jsem se k té výpovědi dostal. A zhruba dva měsíce potom, co jsme to zveřejnili, policie nasadila odposlechy,“ uvedl Kroupa ve vysílání Radiožurnálu.
Novinář požádal Útvar pro odhalování organizovaného zločinu o informaci ohledně odposlechu, ale neuspěl.
Loni se obrátil na Nejvyšší soud kvůli přezkoumání zákonnosti odposlechů. Soud ale jeho podnět odmítl z procesních důvodů. O sledování svého telefonu měl totiž Kroupa tehdy jen neoficiální informace.
„Já jsem měl důkazy dva. Jednak jsem měl jednací čísla příkazů k odposlechu, ty jsem Ústavnímu soudu dal, a zároveň to napsalo Právo,“ přiblížil Kroupa.
Trestní řád předpokládá, že policie, žalobce nebo soud po pravomocném skončení trestního řízení informuje sledovaného člověka o provedených odposleších. Teprve poté začíná běžet lhůta pro podání návrhu k Nejvyššímu soudu.
Kroupa zvolený výklad trestního řádu označil v ústavní stížnosti za formalistický. Vede prý k absurdním situacím. Lidé, kteří informaci o odposlechu nedostanou oficiálně, nemají reálnou možnost domoci se soudního přezkumu zákonnosti odposlechů.
Podle ústavních soudů ale Nejvyšší soud postupoval v souladu s trestním řádem. Zákon dává možnost obrátit se na Nejvyšší soud až po skončení trestního řízení a vyrozumění o odposlechu. Tuto možnost může v budoucnu Kroupa znovu využít.
Kroupa to označil za „slepou uličku“. „Trestní řízení oficiálně není skončeno, přestože je odloženo. A v tu chvíli já vlastně nemám právo být informován o tom, že jsem byl odposloucháván, to znamená, že si na to nemohu stěžovat,“ okomentoval novinář dnešní verdikt.
Trestní řád by se mohl zdokonalit, připustil ÚS
Kroupa požádal ÚS také o zrušení části trestního řádu. Soud mu nevyhověl, ale připustil, že pochybnosti o účinnosti kontroly ze strany Nejvyššího soudu mohou vyvstat zejména v situacích, kde trestní řízení trvá příliš dlouho.
Zákonodárce by měl kritické připomínky zvážit a eventuálně právní úpravu zdokonalit, například stanovit maximální dobu, po kterou lze poskytnutí informace o odposlechu odkládat.
Odmítavé usnesení Nejvyššího soudu vyvolalo mediální pozornost i kvůli pasáži, která naznačuje, že právo na ochranu novinářského zdroje lze v některých výjimečných případech prolomit. Podle soudu ochrana „nemůže být bezbřehá“.
Jde například o situace, kdy vlivný člověk poskytne žurnalistovi tajnou informaci s cílem zmařit vyšetřování korupce nebo jiné závažné trestné činnosti ve státních strukturách.
„V podobném případě si lze představit, že za účelem odhalení a ztotožnění takové osoby může být v krajním případě prolomeno i novinářovo právo na soukromí,“ stojí v usnesení.
Soudci NS ale zdůraznili, že náležitou ochranu musí nadále mít takový zdroj, který novináře informuje na základě poctivé pohnutky. Může to být například člověk, který chce upozornit na snahu zamést určitou kauzu pod koberec kvůli politickému tlaku.
