Štěpán Kotrba: Mackinderova geopolitika realitou

19. květen 2016

V zákulisí tvůrců evropské politiky opět začíná diskuse o „jižním křídle NATO“, které bylo naprostou nezbytností pro teoretické poražení Chruščova a následně Brežněva, ač k němu takto nikdy nedošlo. Diskuze sílí v souvislosti s úvahmi o scénáři porážky Putina stejnou taktikou. Jako během studené války.

"Jižní" politika NATO sahá až k zakladatelům geopolitiky před 1. světovou válkou: siru Halfordu Mackinderovi, generálmajorovi Karlu Haushoferovi a profesoru Nicholasi Spykmanovi.

Mackinder si vysnil kontinentální pevnost pevninských zemí Heartland – srdce Světového ostrova Eurasie. To v sobě skýtá potenciál vládnout světu. Jde o státy Baltského moře, střední a dolní Dunaj, Černé moře, Anatolie, Arménie, Persie, Tibet, Mongolsko, Rakousko-Uhersko a Rusko.

Podle něj kdo ovládá Heartland, ovládá Světový ostrov, a kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět. Dalo by se dodat, že kdo ovládá Krym, ovládá nejen Černé moře.

Mackinder považoval východní Evropu za bránu k ovládnutí srdce Eurasie a jako oblast bezpečnostního vakua mezi Ruskem a Německem. Boj o ni byl vyústěním 20 let studené války a následným zadržováním - vazalstvím východu Evropy rozšířením NATO až k hranicím Ruska.

Pro Spojené státy je dle Spykmana nejdůležitější zabránit, aby toto území bylo ovládáno jednou mocností, Ruskem. To je základem protiruské politiky NATO i EU. Rozvoj expedičních sil, dlouhodobý odpor vůči „revizionistickým státům, jako je Rusko“ a asertivita proti Číně je páteří nové Národní vojenské strategie USA z loňského roku.

V Moskvě slavili druhé výročí od připojení Krymu k Ruské federaci

Klíčem k zadržení Rusů během studené války bylo Turecko. Mezi Černým a Středozemním mořem, což mu umožňovalo mít vliv v surovinových zemích u Kaspického moře či na Blízkém východě, a schopnost zadržet sovětskou černomořskou flotilu v úžinách Bospor a Dardanely tak, aby neproplula do moře Středozemního. Rusové jen částečně kontrovali - pokusem o socialismus na trase. V Řecku, Sýrii, Iránu či Egyptě.

Po porážce Sovětského svazu Řecko dostalo roli sloužit vítězům jako zadržovací bariéra. K zajištění možnosti americké flotily vplout nejen do Černého moře, ale i k Suezu. Tím bylo řecko-osmanské nepřátelství na desítky let "zaparkováno".

Obkličování postupovalo diplomaticky– rozšířením NATO do Bulharska, Rumunska, Gruzie. Arabským jarem, které mělo eliminovat vliv Mubaraka v Egyptě. Sunnitské monarchie byly navázány na ropné zájmy, šíitské země byly ponechány svému osudu. Až doteď.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autor: šok
Spustit audio