Zemřel výtvarník Adolf Born, autor večerníčků o Machovi a Šebestové
V Praze dnes ráno zemřel známý výtvarník Adolf Born. Bylo mu 85 let. Za svůj život ilustroval skoro 400 knih, výtvarně, scénograficky nebo režijně se podílel na vzniku více než 60 filmů. Kreslil také karikatury a věnoval se volné grafice. Nejvýrazněji se ale prosadil v tvorbě pro děti. Byl například spolutvůrcem večerníčků o Machovi a Šebestové nebo opičce Žofce.
Macha a Šebestovou dodnes zná snad každé české dítě. Obrázky Adolfa Borna ale zdaleka nemíří jen na dětské diváky.
Osobnost výtvarníka Adolfa Borna, který dnes zemřel ve věku 85 let, připomněla redaktorka Klára Fleyberková
Nezaměnitelné protáhlé figury i podivní živočichové spojení z lidských a zvířecích těl našli své místo taky v mnoha knihách pro dospělé. Na české výtvarné scéně zkrátka Adolf Born zanechal jasnou stopu.
V 60. a 70. letech pracoval především jako karikaturista. Později ale od karikatury upustil a začal se soustředit na ilustrování knih. Jeho kresby doprovázejí příběhy Charlese Dickense, Edgara Alana Poea nebo Alexandra Dumase.
Nejvýraznější byla jeho spolupráce s Milošem Macourkem. Na svého kolegu i ve vysílání Českého rozhlasu často vzpomínal.
„Já vlastně jsem odkojen humorem pro děti Miloše Macourka, poněvadž jsme spolu udělali tolik knížek, že neumím zpaměti říct, kolik těch svazků bylo a kolik jich bylo natočeno v animovaném filmu. Považuji Miloše Macourka za nejinteligentnějšího spisovatele v práci pro děti.“
Milovník Rakouska-Uherska a staromilství
Adolf Born zdaleka nebyl zapamatovatelný jen svými díly, stejně výrazný byl celým svým zjevem. Pozornost poutal hlavně velkým bílým knírem.
Za svou tvorbu získal Adolf Born mnoho cen doma i v zahraničí. Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a například roku 1974 byl na světové výstavě v Montrealu jmenován karikaturistou roku. Později dostal francouzský Řád umění a literatury. V roce 2013 obdržel na festivalu Anifilm cenu za celoživotní přínos animovanému filmu.
„Kupodivu jsem si nechal narůst ten knír v šedesátém osmém roce. Protože situace u nás byla tak protivně ubohá, tak jsem si nechal narůst ten knír, abych tím manifestoval, jako to bylo príma za monarchie,“ vysvětloval.
Právě lásku k bývalému Rakousko-Uhersku a staromilství Born hlásal celý svůj život. Tehdy se podle něj žilo zkrátka lépe než v naší současnosti.
„Taky byla větší úcta lidí k sobě samým. Tehdy podání ruky znamenalo, že se něco uzavřelo, ať už to byl slib, že truhlář udělá do týdne bezvadný stůl, a prostě to platilo,“ říkal Adolf Born.
Elegantní páni v cylindrech z dob císařské éry a dámy s vyčesanými drdoly se často objevovali i na Bornových obrázcích. Ty v českých i zahraničních knihách vycházejí znovu a znovu a zřejmě z jejich stránek jen tak nezmizí.
