Daniela Kolářová: Myslela jsem si, že po Sametové revoluci půjde laťka společnosti výš

Také je vášnivou zahrádkářkou a nerada žehlí. „Já se snažím žehlení vyhýbat, spoustu materiálů jen pověsíte a nemusíte je žehlit. Opravdu pouze ve výjimečných případech nějakou speciální blůzu nebo jinou část oděvu, která se prostě žehlit musí, vyžehlím. Ale nepouštím si k tomu telenovely,“ říká se smíchem Daniela Kolářová, která je hostem Barbory Tachecí. Ta jí k žehlení doporučila poslech Českého rozhlasu Plus.

Porozumět způsobu myšlení postavy

Daniela Kolářová působí v některých rolích přísně, ale ve skutečnosti vypadá mile. Kde se v ní bere přísnost, když hraje? „Většinou je to dané konstrukcí hry a zakomponováním té figury. Někdy se prostě stane, že se potkám s takovou osobou, která je i velice nepříjemná nebo přísná, tak se snažím porozumět tomu způsobu myšlení, protože to je základ práce s postavou.“

Když si pustíte zprávy, tak denně slyšíte o nějakých otevřených kauzách, kde dokonce i policajti a lidi z míst, odkud by se neměly vynášet informace, kupčí s informacemi. Přemýšlela jsem o tom, jestli je to opravdu tím, že z nás těch 40 let totality udělalo to, že jsme takoví ateisti, že máme i teď problém s tím, jestli chceme patřit do EU nebo ne. Jestli vůbec máme ponětí o nějakých hodnotách, že jsme se vlastně přihlásili referendem do EU, že se i jako ateisté přihlašujeme k Desateru, kde je mimo jiné ´Nepokradeš´. herečka Daniela Kolářová

Stalo se jí i to, že způsob myšlení postavy nepochopila. „Ale to se stává u špatně napsaných her. Třeba her k příležitostným výročím kdysi za totality, s tím jsme se setkávali často – minimálně každý rok na podzim. Ty hry byly tak vykonstruované, tak hloupé, že máte problém ustát celé to zkoušení i s tím vědomí, že s tím pak jdete před lidi. To bylo hrozné,“ vzpomíná Daniela Kolářová.

Konec v Divadle na Vinohradech

Po 44 letech působení se rozloučila s Divadlem na Vinohradech, protože, jak sama říká, došla k názoru, že nemusí zůstávat někde, kde se jí nelíbí. „To divadlo jde strašlivým sešupem dolů. Už nemá stálý soubor, je tam milion hostů. – Když je představení poskládané z hostů, kde každý má tisíce dalších jiných závazků, dává se to špatně dohromady a to představení tím strašlivě trpí,“ vysvětluje Kolářová.

Podle ní je letitým problémem skutečnost, že jde úroveň dolů. „Myslela jsem, že po celé té Sametové revoluci půjde laťka společnosti výš, že se budou nastavovat složitější věci, ale i v televizích to šlo směrem dolů. Podle průzkumů mezi diváky se snaží, aby tomu rozuměl každý, tak to mi vadí.“

Polednice, Daniela Kolářová|foto: Facebook filmu Polednice

Při natáčení Takové normální rodinky zažila Kolářová situaci, kdy se měla rozbrečet, ale nešlo jí to. Tehdy se Dany Medřické ptala, jak na to. A odpověď: „Počkej za 15 let a půjde to hned.“ Kolářová k tomu dodává: „Musíte projít bolestí, zklamáním, neúspěchem. A samozřejmě taky pěknými věcmi. A to se pak všechno sečte a vy to potom, když projdete tou životní zkušeností plus i dobrými a špatnými setkáními v profesi – tak se nedá říct, že se mi hraje líp, ale protože už toho daleko víc vím, tak už to nehledám a neřeším, jak na to,“ říká Kolářová.

Ztráta ideálů v politice

„Domnívala jsem se, že jedna z nejdůležitějších věcí, která bude prioritou všech politických stran, které kandidují do Parlamentu, bude postavení vzdělání a vzdělanost. - Myslím si, že to je ten étos první republiky, to napření se ke vzdělanosti a ta hloubka: lidi, kteří měli možnost studovat, toho tolik věděli, tolik toho pro tu svou zemi mohli udělat ve svých oborech, byli známí po celé Evropě. Tak to jsem si myslela, že bude to nejdůležitější,“ říká Daniela Kolářová.

Kdyby si mohla přát jednu věc, co by to bylo? Koho z dnešních politiků si váží? A jaký má vztah k feminismu? Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s herečkou Danielou Kolářovou.