Lída Rakušanová: Česká republika toleruje otroctví
Skoro 46 milionů lidí na světě živoří v podmínkách tak nedůstojných, že se dá mluvit o otroctví. Stali se oběťmi obchodu s lidmi, dřou od rána do noci bez nároku na mzdu, ženy a dívky jsou prodávány do bordelů.
Ještě před třemi roky odhadovala nadace Walk Free Foundation, že je jejich počet na planetě nižší o 16 milionů, tedy téměř o třetinu. V České republice jich tehdy žilo odhadem na 38 tisíc. Teď jich má být o skoro pět tisíc víc. V přepočtu na počet zdejších obyvatel je to necelých půl procenta.
Což znamená, že v evropském srovnání na tom není Česká republika v tomto ohledu nijak slavně: stejný index má na našem kontinentě už jen Pobaltí a většina států na Balkáně. Na Slovensku je naproti tomu tento údaj nižší téměř o polovinu. Žebříček vedou skandinávské země, ale také Irsko, Švýcarsko a Lucembursko, kde je v postavení otroků jen zlomek setiny procenta celkového počtu obyvatel.
Zdůraznit je ovšem třeba, že se jedná o odhady. Sice odhady kvalifikované, založené na výzkumech renomovaného Gallupova ústavu, Eurostatu a organizací pro migraci.
Přesto je ale nutno brát některé údaje s rezervou: konkrétně například data, týkající se nezvěstných dětí, zaregistrovaných v Evropě jako uprchlíci. Je jich údajně 10 tisíc a Europol - jistě oprávněně - varuje, že se mohly stát obětmi organizovaného zločinu.
Jsou tu ale i jiné alternativy: nezletilí se mezitím mohli dostat za svými příbuznými do jiných zemí, nebo mohli být zaregistrováni několikrát pod rozdílnými jmény, protože úředníci nemají k dispozici jednotná pravidla pro přepis arabských jmen.
Rating BB pro ČR
Nadace Walk Free Foundation ale používá i jiná kritéria, která se dají měřit přesněji. Tím hlavním jsou informace o tom, jak se jednotlivé státy k fenoménu otroctví staví, nakolik na něj reagují například tím, že zahrnou přísnější postih do své legislativy.
V tomto ohledu vede toho času Velká Británie, která přijala loni v říjnu speciální zákon, podle něhož musejí všechny velké britské firmy zajistit, aby v rámci svých globálních výrobních kapacit dovážely do Británie pouze zboží bez podílu otrocké práce.
Kromě toho se Britové, evidentně poučeni skandálem v Rotherhamu, kde pákistánská mafie řadu let zneužívala nezletilé k prostituci, rozhodli ustanovit nezávislé komisaře, aby v určitých lokalitách monitorovali, zda se tam neobchoduje s lidmi. Britského příkladu zatím nenásledovala žádná z evropských zemí.
Česká republika si sice co do formální reakce státu na moderní otroctví nevede špatně - její rating BB je v první třetině této tabulky - ale prostoru pro ráznější odpověď na tento obzvlášť ohavný syndrom 21. století má stále dost.
Státy v kategorii BB sice podle autorů studie teoreticky splňují základní požadavky boje s otroctvím, ale v praxi existují důkazy, že dochází ke kriminalizaci obětí, k jejich deportacím, a k opatřením, která otroctví naopak usnadňují. Suma sumárum: žádná sláva!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
