David Šťáhlavský: První den Nadiji Viktorivny

Ukrajinskou letkyni, nyní političku a národní hrdinku bedlivě sleduje lid i její političtí kolegové. Jedni proto, že s ní spojují už tolikrát promarněné naděje na zlepšení věcí veřejných a ti druzí proto, že dobrovolnice Donbaské fronty je zatím politicky velkou neznámou a lidsky neřízenou střelou.

Ostatně na své pracovní místo do parlamentu se dostavila jako první - dvě hodiny před začátkem poslaneckého zasedání. Přijela navíc městkou dopravou, aby zjistila, zda ji lidé cestou počastují květinami, nebo je po ní budou házet.

V Nejvyšší radě se pak docela rychle zabydlela, včetně toho, že se zula a chodila na jednání bosa. Proč? Nikdo se neptal, a ona nevysvětlila.

Pozornost Savčenkové v první den jejího působení v poslaneckém sboru ovšem nezpůsobila jen sama poněkud drsná, přímá a odhodlaná kapitánka ve výslužbě. Postaral se o ni také prezident Petro Porošenko, který mimo veškerý politický bonton ji minulou sobotu přijal ve své pracovně.

Savčenková prezidentkou?

Savčenková připustila, že by se sama mohla stát ukrajinskou prezidentkou|foto: ČTK/AP, Efrem Lukatsky,ČTK

Tématem byl sankční seznam, který chce Savčenková prosadit na Západě proti těm příslušníkům ruské státní a výkonné moci, kteří jsou spojeni s odsouzením nepohodlných Ukrajinců, „kremelských vězňů“. V první řadě jde o krymského ukrajinského režiséra Oleha Sencova. Dostal 20 let za údajný terorizmus.

Na takovou pozornost, která se dostala, navzdory bojovým zásluhám, „řadové“ poslankyni, s žárlivostí hledí zejména vedení Nejvyšší rady a její frakce „Batkivščyna“, v čele s věčnou prezidentskou adeptkou Julií Tymošenkovou. A to Savčenková připustila, že by se sama mohla stát ukrajinskou prezidentkou.

Její přijetí v parlamentu bylo ostatně „prezidentské“. Nejenže svým vystoupením zahajovala sněmovní schůzi, ale předem také bylo povýšeno na projev k Ukrajincům. Savčenková, i když se na lid výslovně neobrátila, dala najevo, že bude ostrou kritičkou.

Například těch, kteří se politickým angažmá vyhnuli povolání na frontu. „Lid Ukrajiny nás tu nenechá sedět, pokud ho budeme zrazovat,“ prohlásila z tribuny k jedněm a všem dohromady vyčetla, že se chovají jako líní školáci, dělají ze sebe hlupáčky a přijímají nekompetentní zákony.

Sama pak zvedla ruku hned pro 4 předlohy. Včetně zákona o státním rozpočtu na letošní rok, oslav 75. výročí narození Bohdana Stupky, nebo mobilizační přípravy a mobilizaci. Poslankyně Savčenková sama přiznává, že odbornicí je jen ve dvou oblastech, a to vojenství a vězeňství. Z povahy věci vyplývá, že navíc toho ruského vězeňství.

Časovaná bomba

Savčenková jela z letiště přímo do sídla ukrajinského prezidenta|foto: ČTK/AP, Sergei Chuzavkov,ČTK

Celkově tedy první den Nadiji Viktorivny proběhl hladce. Zvládla dokonce práci s hlasovacím zařízením, s nímž mají často problémy i kovaní poslanci, a nenechala se ani vyprovokovat útokem jedné ženy z jinak prosavčenkovského davu, který ji čekal po skončení pracovní doby před Nejvyšší Radou.

Soudit ale podle jednoho jediného dne její další politickou kariéru by bylo bláhové. Mnohem zajímavější je tedy sledovat zpravodajství a komentáře ruského tisku o ženě, která ještě před týdnem byla zosobněním úhlavního nepřítele Ruska. Jsou totiž většinou velice umírněné, bez obvyklých jízlivostí a ostrých komentářů. Jediné, co je z nich výrazně cítit, je nedočkavé očekávání a tedy mimovolná predikce, že Savčenková bude pro ukrajinský politický establishment problémem, jakousi vnitřní časovanou bombou.

Přitom ale současně Kreml jasně naznačuje, že se nechce do ukrajinských problémů dál vměšovat. Ministr zahraničí Sergej Lavrov poprvé a otevřeně odmítl separatistické ambice „lidových republik“ na Východě Ukrajiny. Moskva tak doufá v ukončení sankcí a taky si zjevně připravuje prostor pro opětovné zapojení do evropských procesů.

Protože věří, a ne bezdůvodně, že nejistá a ve své identitě rozkolísaná část Evropy se vrací k Rusku. A to ne bez ruského přispění.